Festival Spectaculare ve druhém ročníku vykračuje ve svém směrování a hledání konektivit mezi hudebními a obrazovými projekty. Jeho třetí večer přinesl spojení Sylvaina Chauveau a Clarinet Factory - dvou rozdílných muzikálních institucí, které mají i několik styčných ploch. Vše bylo doplněno o funkční vizuály.
Live: Sylvain Chauveau
support: Clarinet Factory, Alan Vitouš, Petr Nikl, VJ Jindřich Trapl (v rámci festivalu Spectaculare)
místo: Chrám U Salvátora, Praha
datum: 23. ledna 2015
Chrám U Salvátora je unikátní prostor, který se přímo nabízí k využití na podobné akce. Zákoutí a záhyby této stavby mohou posloužit jako vhodné místo pro projekce, videomapping nebo v reálném čase vytvářeným obrazovým motivům. Obojího se dostalo návštěvníkům společného koncertu Sylvaina Chauveau a
Clarinet Factory, které spojuje nejenom povedený Sylvainův remix skladby "Vltava", jenž najdete na rekapitulačním kompletu
"Worx & Reworx".
© Michal Hradecký / Spectaculare "Hudba z ticha" je multimediální projekt, na němž se potkávají Clarinet Factory s Petrem Niklem. Ten k tvorbě této čtveřice (doplněné o
šamana Alana Vitouše) naživo dotváří obrazové a světelné výjevy. Ty se tentokráte odrážely o boční stěny nebo strop chrámu, kdy pomocí reflektorů vznikaly odrazy od důmyslných konstrukcí se skleněnými plochami, na které Petr sypal jemný písek nebo naléval vodu (tu postupně obarvoval přilíváním barev), případně si pomáhal vhazováním rozličných předmětů. Pokud jste viděli zatím poslední Apparatův pražský koncert s vizuálním uskupením Transforma (
podrobnosti), toto bylo v podobném duchu. Petr má v sobě pevně zakotveno hudební cítění a pod tímto vlivem obměňuje výsledné obrazce dle
vývoje nálad hudební složky. Ať už pouhými pohyby rukou nebo pomocí nějakého nástroje (tím může být klidně i obyčejné brčko nebo nějaký štětec atd.) tyto sekvence uvádí do pohybu. Občas si vypomůže i nějakým tím létajícím předmětem nebo světélkujícím kostýmem. Svým způsobem je to velký hračička.
Clarinet Factory svou padesátiminutovku vnořili do navrstvených rovin ambientu a jazzových preludií, ty měnily svou intenzitu a bylo snadné se tím nechat lehce unášet,
zabořit se do dřevěných lavic, zaklonit hlavu a pozorovat, co Petr vytváří za zhmotněné odrazy své bujné fantazie. Ze snových relací odváděl pozornost maximálně jen chlad, který se plížil po podlahách. Kdo neodhadl teplé oblečení (jako pisatel této reportáže), přemýšlel, jak nedotvářet kulisu drkotajícími zuby.
© Michal Hradecký / Spectaculare Samotný setlist pak částečně čerpal z již zmíněné rekapitulace "Worx & Reworx". Nechyběly tak krásky "B-A-C-H", "Around A Point" a závěrečná
něco jako ukolébavka "Do Not Stress". "Bílý Sníh" a "Hikari" do této selekce pasovaly na výtečnou, připraveným překvapením pak bylo intermezzo Petra Nikla s bíle rozzářeným kostýmem, s nímž prošel uličkou mezi lavicemi, aby vyzvedl Sylvaina a mohlo tak dojít asi na zcela první živou prezentaci jeho remixu k úžasné "Vltavě", k níž dopsal i speciální text. Mělo to patřičné magické kouzlo, nečekaně silný moment večera.
Po krátké pauze, potřebné na úpravy scény, se do svého zvukového laborování pustil
Sylvain Chauveau. Nedošlo však na křehké symfonické kompozice, a dokonce ani nezaznělo nic z fantaskní desky coverů "Down To The Bone" (a náležité poctě
Depeche Mode). Sylvain se totiž rozhodl vytvářet velmi minimalistické ruchové roviny, které se pohybovaly ve volně převalujících se intenzitách, kdy se chvíli zhmotňovala gradace a náhle přišlo hodně
špinavé ticho modulované rádiovým šumem. Tomu odpovídala i projekce z dílny Jindřicha Trapla na bázi videomappingu na částečně prosklenou stěnu za zády Sylvaina, ta navozovala iluze barevných odstínů a dotvářela kontrasty.
© Michal Hradecký / Spectaculare Prim svým způsobem (v základu) tak hrálo zatím poslední minialbum v jeho diskografii - "Kogetsudai". Abstraktní ambient byl přiživován elektronickým chvěním, pulsy, které Sylvain s decentní pravidelností utlumoval nebo nechával plně rozeznít. Většinou využíval krabičky poskládané na svém pultu, jen v jednu chvíli si vypomohl hrou na akustickou kytaru, kdy zkresloval i jednotlivé vybrnkané tóny. I svůj vlastní hlas prohnal skrze rádiové
vlny, přestože je nezaměnitelný, charakteristický, příliš prostoru mu nedal (pro po koncertu přiznané nachlazení). Seskupení těchto kompozic bylo náročnější na poslech a pro milovníky spíše jeho klasičtější práce asi i nepříliš stravitelné (proto i postupně někteří začali, naštěstí potichu, odcházet). Avšak s projekcemi to byl funkční organizmus, v jiných relacích, než předvedli Clarinet Factory s Petrem Niklem.
Třetí festivalový večer tak nabídl abstraktní spojení mezi obrazem a zvukem v plné sounáležitosti a ti, co nevydrželi na celého Sylvaina Chauveau, se připravili o to nejzajímavější, co měl nachystáno. Byl to další z řady těžko slovy popsatelných zážitků, bylo třeba to prožít a nechat působit. Kdo vydržel i přes vtíravý chlad zůstat
přilepený na sedačce až do konce, dostal nemalou hromadu prožitků.
Festival Spectaculare pokračuje i v následujících dnech několika workshopy, projekcemi hudebních snímků a koncerty, mezi nimiž hledejte například následující vystoupení: Quentin Sirjacq +
Beata Hlavenková (26.1.), Poppy Ackroyd + Zabelov Group (29.1.), Throwing Snow + Shivaki & Kalipo (30.1.), Chantal Acda +
Lenka Dusilová (3.2.), Femme En Fourrure + Synkro (4.2.),
Biosphere (5.2.) a Brandt Brauer Frick + Orlak (6.2.). Podrobný program naleznete na tomto
místě.