Sedmadvacetiletá šarmantní Slovenka o sobě dala poprvé vědět na jaře roku 2007 díky singlu "Som tvoja". Ten se však na tomto výběru neobjevuje, na rozdíl od coveru Beáty Dubasové "Vráť mi tie hviezdy", kterým poprvé výrazněji prorazila.

Opravdový a zásadní průlom však zaznamenala až skladbou, jejíž název dává jméno jejím koncertním šňůřám i dnes, i když pochází už z roku 2010. "Horehronie" v sobě snoubí vztah k přírodě, lásku, smysluplný text a hlavně silnou melodii. Zúčastnila se s ní i soutěže, která už svoji proslulost dávno ztratila. Proto ani nevadí, že v Eurovision Song Contestu 2010 obsadila Kristína Peláková, jak se občansky jmenuje, předposlední místo.

Kariéru měla Kristína nastartovanou a hity se začaly hrnout jak na běžícím pásu. Hravá a koketní "V sieti ťa mám" byla střídána taneční "Stonkou". A zde se můžeme chvíli zastavit. Akustická verze této nahrávky mě utvrzuje v názoru, že zpěvačce víc jak tucání sluší větší přítomnost akustických živých nástrojů. Její emoce jsou v tomto podání uvěřitelnější a celkový zvuk nepůsobí tak uměle a vykalkulovaně.

Díky legendárnímu textaři Kamilu Peterajovi se nemusí bát pustit i do složitějších témat. "Modlitba za ľudskosť" či hymna všech zlomených srdcí "Pri oltári" jsou toho důkazem. Je jasné, že se mnohem lépe tvoří písničky o nešťastné konci vztahu než o spokojeném žití. Proto si Peláková neodpustila umístit na disk i "Odpúšťam", kde mnohem lépe zní dravá elektrická kytara než otravné klávesy.

Pokud však chce oslovit dnešní mladé publikum, je zapotřebí i takovýchto zvukových ústupků a v celkovém kontextu - s muzikou, textem i podáním písně - působí ještě stravitelně. Což se určitě nedá říct o snad nejhorší písničce, kterou Kristína zatím vydala. "Jabľčko" se nedá poslouchat ani pokud si ho pustíte pod silnou dávkou sedativ desetkrát za sebou. Také skladba "Navždy" má od začátečního, téměř filmového rozjezdu (proč ten úvod tak připomíná "Titanic"?) větší potenciál, než z ní nakonec stále se opakující refrén vytáhne.

Postupem času se autorsky začala osmělovat i samotná Kristína, jako v letním "Rozchodovém reggaetonu". A když chce píseň něčím ozvláštnit, pozve si nejznámějšího primáře v našich krajích - dr. Sovu. Ladislav Chudík si rapuje v "Ovoňaj ma ako ružu" s chutí a grácií. Poslední z pěti novinek je roztančená "Ta ne".

Bratři Kavuličové dovedou napsat chytlavé hity. Kristínin hlas zní velice přitažlivě a v kombinaci s jejím ohnivým zjevem působí na mnoho mužů jako ta pravá rozbuška. Možná proto mnohé z nich potěší, že na jejím webu je spolu s CD k dostání i nástěnný kalendář. I vzhled je v dnešním popu důležitý - samozřejmě ale až po samotné hudbě. A ta, kterou produkuje Kristína, patří v rostoucí záplavě r'n'b či hip hopu k několika málo světlým bodům mladé generace českých a slovenských interpretů.