Už kýčovitý obal v pořadí desáté desky amerického patriota a rockového titána Kid Rocka napovídá, že výraznou stylovou obrodou tenhle čtyřiačtyřicetiletý Američan neprošel ani nyní. Svůj nezaměnitelný jižanský rukopis, který zavedl již na debutu "Grits Sandwiches For Breakfast" z roku 1990, stále piluje, ale v rámci své diskografie z něj nikdy výrazně neuhýbá. I "First Kiss" je nahrávka plná nekonečné pohody, pravého jižanského feelingu a záviděníhodné bezstarostnosti. Kid Rock vás na ní zavede do světa krásných holek, dobrého alkoholu a prosluněných pláží.

Úvod obstarává titulní skladba "First Kiss", která dokazuje, že Robert James Ritchie aka Kid Rock snad nestárne. Jeho věčný optimismus je tradičně nakažlivý až běda. Tahle více jak čtyřminutová píseň vlastně zahajuje necelou hodinku výborné terapie proti smutku, středoevropské úzkosti a melancholie. Jedete-li metrem, tramvají nebo autobusem, rázem se ocitnete pod ostrým kalifornským sluncem s mojitem v ruce a hlavně s naprosto vyprázdněnou hlavou.

Úsměvným reprezentantem novinky je "Good Times, Cheap Wine", jehož přeložený název "Dobré časy, levné víno" je opravdu všeříkající a posluchači se s ním mohou alespoň na okamžik vrátit (možná nejen) do Kid Rockova mládí. Další várku příjemné nostalgie pak přináší píseň "Johnny Cash", jen škoda že její hudební kabát je snad až příliš laciný a bez výraznějšího riffu nebo melodie.

Tímto neduhem na druhou stranu netrpí velmi pohodová "Ain’t Enough Whiskey", kterou otevírá typicky southern-rockový riff jak ze stáje Lynyrd Skynyrd, včetně typicky šlapavého rytmu. Výraznější vliv country pak slyšíme v baladě "Drinking Beer With Dad". Skladba sice nenabízí zhola nic nového, ale zábavný text plný ryzího amerikanismu baví i tentokrát, hlavně díky své nenucené naivitě.

Jubilejní desátá řadovka se zapřísáhlému rebelovi povedla, a to i přesto, že nenabídla nic nového ani překvapivého. Na druhou stranu oproti jeho nejslavnějším deskám "Rock 'N' Roll Jesus" a "Born Free" tato volně navazuje na minulý počin "Rebel Soul" a spíše než halové hity se zde objevují komornější a upřímnější písně, které mu sedí dokonale. Zvlášť u skladeb, kde ubere plyn a pustí se do srdcervoucích dojáků, budou jeho fanoušci vrnět blahem. Jeho uvěřitelný projev dává jednoduchým a nikterak originálně napsaným songům duši a styl, díky nimž mu odpustíte mnohem víc než jiným podobně znějícím interpretům. Kid Rock má zkrátka hudbu v krvi a psát dobrý fláky nezapomněl ani nyní.