"Sound Of A Woman" je deska, která vás během padesáti minut zvládne roztančit i rozbrečet. Přesto se rozhodně nebavíme o zvukově roztříštěném materiálu: všechno drží pohromadě a Kiesza si určitě nezaslouží zapadnout a stát se takříkajíc one hit wonder.
Vydáno: 17.10.2014
Celkový čas: 50:21
Skladby: Hideaway, No Enemiesz, Losin' My Mind (feat. Mick Jenkins), So Deep, Vietnam, Bad Thing (feat. Joey Bada$$), What Is Love, Sound Of A Woman, The Love, Piano, Giant In My Heart, Over Myself, Cut Me Loose
Vydavatel: Universal
Jak se ta polská Kesha vlastně čte? Žádné Kíza, Kieza, ani Kéza, nýbrž Kejza.
No to snad ne.... (Tomáš, 28.11.2014 19:44) Reagovat
Tak jsem si tu desku bez předsudků a jakýchkoliv přehnaných očekávání pustil a teprve poté si přečetl tuhle recenzi. A jestli jsem k něčemu došel, tak hlavně a především k tomu, jak nekompetentní autor David Böhm je. Netvrdím, že musí hrát na nějaký nástroj, aby zde mohl vyjádřit svůj názor, to se od recenzentů nevyžaduje. Měl by však mít v první řadě opravdu hodně naposloucháno a načteno a v té druhé by měl rozumnět hudbě, o které se rozhodne psát. To se tady neděje.
Kiesza totiž na svém debutu míchá utahané devadesátkové balady bez nápadu a jednoduchý, ničím nekomplikovaný deep house, tedy žánr, který v poslední době reprezentují lidi jako Fritz Kalkbrenner, nebo i na musicserveru recenzovaní Clean Bandit, Disclosure či Kele. O ničem takovém se ale David nezmiňuje a z jeho textu je znát nejen to, že netuší, co je to deep house a Kieszu mylně řadí do taneční hudby (nejspíš proto, že ji zná jen z Evropy 2 a ta přece nic jiného než tanyny tanyny nehraje), ale také že mu tato jména mnoho neříkají. A pokud ano, nevidí v nich spojitosti.
Tím se dostáváme k druhému problému a sice, že David hudbě nerozumí. Snad až na klavír a smyčce, které by poznalo i pětileté dítě není v recenzi nikde zmíněno, s jakými nástroji nebo samply Kiesza pracuje a zda se jí to daří lépe či hůře než u konkurence. Na místo toho se čtenář bez jakkoliv relevantní argumentace například dozví, že je to "jednoduše geniální". (Ne, Davide, klavír fakt žádné další vyznění odrhovačce od Hiddeway nedodává.)
Nic podobného by člověk, který má naposloucháno a přemýšlí nad tím, co píše, nemohl poslat do světa. Naopak by Kieszu správně odstřelil jako one hit wonder, který podobně jako srovnatelně unylá Ella Henderson recykluje devadesátky, deep housu nepřináší absolutně nic nového a netuší, že takhle dlouhá deska plná monotónních písniček s podobnou stavbou a tuctovým, nezapamatovatelným vokálem nemůže v tvrdé konkurenci obstát. Hodnocení 4 z 10 by pak bylo ještě mírné.
Totální ústřel je pak ještě závěrečný odstavec, který shazuje mužský pop jako něco podřadného a uvádí jej jako něco, čeho je v rádiích až přílíš. Jako vážně? Justin, Robbie, Olly, Bruno, Pitbull, Enrique, Sam, Pharrell, Flo Rida a kdo dál? V ženách máme naopak Katy, Taylor, Rihannu, Arianu, Mariah, Lorde, Beyoncé, Lanu, Avril, Shakiru, Christinu, Britney, Madonnu, Gagu, Kylie, Miley, Nicki, Skylar, Meghan, Ellu, Adelle, Pixie a ještě bych mohl dlouho pokračovat... Konečná pointa o rozehřání před diskotékou už tomu několikanásobnému plácnutí se dlaní do čela jen nasahuje ultimátní korunu.
Davide, není to nic osobního, ale pokud nám tady chceš prezentovat svoje články a názory, tak na sobě ještě hodně, hodně zamakej. Tohle je děs.
Re: No to snad ne.... (Tomáš, 12.12.2014 21:37) Reagovat
Jo a ještě jednu do očí bijící blbost jsem zapomněl zmínit. Tohle je druhá deska Kieszy, ne debut, což znamená, že tenhle text je hloupý už od nadpisu. Jak tohle vůbec mohlo být vydáno?
Tweet