První album francouzské zpěvačky Indily v sobě mísí prvky klasického popu stojícího na silných melodiích i vokálních exhibicích s moderním mezižánrovým přístupem a hutnou produkcí. Výsledkem je tak kolekce až nečekaně bohatá na potenciální hity, která postrádá jen výraznější moment překvapení.
Řekněme si na rovinu, že prvotina třicetileté Francouzky jménem Adila Sedraïa, která se prosadila pod pseudonymem
Indila, je přesně tím typem desky, o níž bychom v Česku asi ani nezavadili, kdyby si jednoho z jejích singlů nevšimla naše rádia. Písnička "Derniére Danse" se sice u nás zatím nestala superhitem, dostatečně velkým na to, aby na obdivovatelku
Michaela Jacksona tuzemské posluchače upozornila, ale ano. A příznivec mainstreamu může tleskat - hitů
na první dobrou totiž mezi desítkou skladeb najde víc než dost.
Kdo miluje velký pop, který se soustředí na melodičnost, silné hlasy a mohutné gradace, nejspíš pro něj "Mini World" nebude střelou vedle. Musí ale počítat s tím, že Indila přímočaré hity doplňuje i prvky r'n'b, taneční hudby či šansonu a mnohdy je prokládá agresivními beaty, které z nich vytvářejí barevný mišmaš. Koneckonců v ní samotné se míchá alžírská, indická, egyptská i kambodžská krev a jednoduché složení nemají ani její písně.
Kromě několika klidnějších kousků klade debutantka důraz zejména na progresivní stavbu skladeb, kdy houpavé otvírací melodie postupně obaluje mohutnými produkčními vychytávkami, díky čemuž přecházejí v rozbouřené srdcerváče. Je takový nejen zmíněný hit "Darniére Danse", ale i další singl "Tourner Dans Le Vide", který se rozbíhá jako šanson a končí téměř v tanečním tempu. Po celou stopáž ale drží pohromadě díky spojovacímu prvku, který představuje zpěvaččin hlas. Ten se sice nevyrovná nejvěhlasnějším divám typu
Celine Dion, ale v době, kdy i
nezpěvačka může držet status obletované popové hvězdy, ukazuje, že přirozený talent má i v jednadvacátém století v popu své místo.
Nutno přitom dodat, že nahrávka disponuje slušnou sbírkou hitových kousků. Zkuste si schválně pustit nejnovější desky velkých popových hvězd jako
Britney Spears či
Kylie Minogue a pak jejich hitparádový arzenál porovnat s debutující Francouzkou. Je až překvapivé, jak dává nevinně vypadající bruneta zkušenějším a slavnějším kolegyním na frak. To však s sebou nese i úskalí - snaha o okamžitou líbivost vede i k občasným přešlapům. K jednomu takovému dochází například v až moc rozjuchané "Run Run", která může vzdáleně připomenout balkánskou diskotéku á la
Inna, což nelze považovat za kompliment.
Příjemně naopak Indila vyzní v křehčích polohách - povedl se romantický cajdák "S.O.S", na pohodovou vlnu zase posluchače naladí houpavá "Comme Un Bateau", jež odhalí i ta nejjemnější zákoutí zpěvaččina něžného vokálu. Většinu nejsilnějších songů vměstnala rodačka z Paříže hned do první poloviny, ale dech jí nedochází ani v té druhé - rytmické bubnování a nádech exotiky dělají z "Ego" kandidáta na stadionovou hymnu (podklad navíc připomene Jacksonovu "They Don't Care About Us"). Jen zamrzí, že deska nenabízí více pestrosti - Indila sice zkouší různé polohy, přesto se posluchač nemůže zbavit dojmu, že se pořád pohybuje v začarovaném kruhu - stejné motivy, tu zpěvačka zvolní, aby mohla následně přidat na tempu, a i producentský rukopis začíná být po několika skladbách dost čitelný. Žádný výrazný moment překvapení proto nepřichází.
"Mini World" je zkrátka mainstremovou deskou se vším všudy, což ostatně dokládají i její prodejní úspěchy ve zpěvaččině rodné Francii, kde byla oceněna již trojitou platinou za více než 260 tisíc prodaných kopií. V záplavě anglicky zpívaných počinů však přináší vítané osvěžení, svým zvukem navíc obstarává příjemný kompromis mezi klasickým pojetím popu a současným přístupem, který je nakloněn míchání žánrů. Nudit se při jejím poslechu popový fanoušek nebude, což ostatně lze u takto postavených alb označit za hlavní požadavek.