Řekněme si na rovinu, že prvotina třicetileté Francouzky jménem Adila Sedraïa, která se prosadila pod pseudonymem Indila, je přesně tím typem desky, o níž bychom v Česku asi ani nezavadili, kdyby si jednoho z jejích singlů nevšimla naše rádia. Písnička "Derniére Danse" se sice u nás zatím nestala superhitem, dostatečně velkým na to, aby na obdivovatelku Michaela Jacksona tuzemské posluchače upozornila, ale ano. A příznivec mainstreamu může tleskat - hitů na první dobrou totiž mezi desítkou skladeb najde víc než dost.

Kdo miluje velký pop, který se soustředí na melodičnost, silné hlasy a mohutné gradace, nejspíš pro něj "Mini World" nebude střelou vedle. Musí ale počítat s tím, že Indila přímočaré hity doplňuje i prvky r'n'b, taneční hudby či šansonu a mnohdy je prokládá agresivními beaty, které z nich vytvářejí barevný mišmaš. Koneckonců v ní samotné se míchá alžírská, indická, egyptská i kambodžská krev a jednoduché složení nemají ani její písně.

Kromě několika klidnějších kousků klade debutantka důraz zejména na progresivní stavbu skladeb, kdy houpavé otvírací melodie postupně obaluje mohutnými produkčními vychytávkami, díky čemuž přecházejí v rozbouřené srdcerváče. Je takový nejen zmíněný hit "Darniére Danse", ale i další singl "Tourner Dans Le Vide", který se rozbíhá jako šanson a končí téměř v tanečním tempu. Po celou stopáž ale drží pohromadě díky spojovacímu prvku, který představuje zpěvaččin hlas. Ten se sice nevyrovná nejvěhlasnějším divám typu Celine Dion, ale v době, kdy i nezpěvačka může držet status obletované popové hvězdy, ukazuje, že přirozený talent má i v jednadvacátém století v popu své místo.

Nutno přitom dodat, že nahrávka disponuje slušnou sbírkou hitových kousků. Zkuste si schválně pustit nejnovější desky velkých popových hvězd jako Britney Spears či Kylie Minogue a pak jejich hitparádový arzenál porovnat s debutující Francouzkou. Je až překvapivé, jak dává nevinně vypadající bruneta zkušenějším a slavnějším kolegyním na frak. To však s sebou nese i úskalí - snaha o okamžitou líbivost vede i k občasným přešlapům. K jednomu takovému dochází například v až moc rozjuchané "Run Run", která může vzdáleně připomenout balkánskou diskotéku á la Inna, což nelze považovat za kompliment.

Příjemně naopak Indila vyzní v křehčích polohách - povedl se romantický cajdák "S.O.S", na pohodovou vlnu zase posluchače naladí houpavá "Comme Un Bateau", jež odhalí i ta nejjemnější zákoutí zpěvaččina něžného vokálu. Většinu nejsilnějších songů vměstnala rodačka z Paříže hned do první poloviny, ale dech jí nedochází ani v té druhé - rytmické bubnování a nádech exotiky dělají z "Ego" kandidáta na stadionovou hymnu (podklad navíc připomene Jacksonovu "They Don't Care About Us"). Jen zamrzí, že deska nenabízí více pestrosti - Indila sice zkouší různé polohy, přesto se posluchač nemůže zbavit dojmu, že se pořád pohybuje v začarovaném kruhu - stejné motivy, tu zpěvačka zvolní, aby mohla následně přidat na tempu, a i producentský rukopis začíná být po několika skladbách dost čitelný. Žádný výrazný moment překvapení proto nepřichází.

"Mini World" je zkrátka mainstremovou deskou se vším všudy, což ostatně dokládají i její prodejní úspěchy ve zpěvaččině rodné Francii, kde byla oceněna již trojitou platinou za více než 260 tisíc prodaných kopií. V záplavě anglicky zpívaných počinů však přináší vítané osvěžení, svým zvukem navíc obstarává příjemný kompromis mezi klasickým pojetím popu a současným přístupem, který je nakloněn míchání žánrů. Nudit se při jejím poslechu popový fanoušek nebude, což ostatně lze u takto postavených alb označit za hlavní požadavek.