22.07.2014 11:53 - Tereza Vavroušková | foto: Martin Chochola / musicserver.cz
Poslední den Coloursů probíhal jako ticho před bouří zvanou John Newman, která zakončila festivalový program. Lehké přeháňky přinesli i The National, John Butler Trio či The Goat, tančit se však začalo až večer. Alespoň na chvíli, než festival finálně utichl.
Poslední den festivalu jakoby se celý odehrával ve slow motion, jelikož letní pařák a čtyřdenní koncertně-mejdanový maraton udělaly s návštěvníky své. Ti, kterým už vedra nenapravitelně vlezla na mozek, mohli den strávit například na diskuzi s JXD, či letargicky posedávat u piva za dlouhého pohledu na svoje zdevastované nohy z místního terénu a přemýšlet, zda si příští rok chodidla zohyzdit pohorkami, či náplastmi v sandálech.
© Martin Chochola / musicserver.cz
Kdo zatoužil strávit nedělní podvečer spíše v klidu a vsedě, ideální volbou byli melancholičtí indie-popopví 9bach, či famózní skotské kvarteto
Hidden Orchestra na scéně v Gongu. Ti předvedli skvelý nadžánrový set, ve kterém spojují elektroniku se symfonickou hudbou. Poznávacím znamením kvarteta, které si skládá filmovou hudbu bez filmu, jsou dva bubeníci pod vedením multiinstrumentalisty Joeho Achesona, který si ke spolupráci na posledním albu vybral i českého
Floexe. Vystoupení Hidden Orchestra se na komorní scénu Gongu skvěle hodilo a díky celkové atmosféře se jednalo o jeden z nejintenzivnějších hudebních zážitků na Coloursech.
Live: 9Bach ušima Dana Hájka
© Marek Gerhard / musicserver.cz Nedělní podvečer, místy až meditační chorály a ochranný štít scény Gong - to byly středobody vystoupení skupiny okolo Lisy Jên - 9Bach fungují v dokonalé symbióze rovnováhy, ať už v umělecké rovině nebo té
množstevní souhry v zastoupení obou pohlaví (tři ku třem). Nástrojová pestrost (včetně harfy a harmonia) a vícehlasy v jejich tvorbě bortí hranice a vytvářejí si sami pro sebe vlastní mantinely. Tu si chvíli k obrazu svému tvarují hudební alchymii
Dead Can Dance, ale nebojí se ponořit i do temnějších vod s vygradovanými kytarovými sóly, elektronikou, možná i někde na hraně
Portishead. Jejich texty jsou ve velštině (tu nás Lisa chtěla naučit v rychlokurzu) a často vycházejí z odkazu na tradiční balady, případně mytologii - když toto vše spojíte a necháte naplno rozeznít nejenom sólo vokál Lisy, není úniku. Zejména tehdy, když nástroje na chvilku zcela utichly a dámský trojhlas odzpíval jakousi new age meditaci, za kterou by se nemusela stydět ani
Enya. Poklidné atmosféry, krásy nečekaného tak zbořily stěny festivalové hektiky; pro některé to však v poslední den festivalu mohlo být obtížné tuto houšť emocí vstřebat.
Pro fanoušky kytar mezitím na velkých stagích zahráli Australani
John Butler Trio a
The National, pokud jste příznivci psychovystoupení v maskách prezentovaného jako obřad kozího kultu v čele s kozím veleknězem (ale chápeme, bylo fakt horko), jistě jste si užili vystoupení švédských
Goat.
© Martin Chochola / musicserver.cz
Dramaturgie festivalu se snaží do programu zakomponovat jak ostřílené matadory hudebního businessu, jako byl sobotní
Robert Plant, tak vycházející hvězdy. V minulých ročnícíh jsme tak mohli vidět vycházející hvězdu
Janelle Monáe, letos padla karta na soulovo - popového Johna Newmana. Zpěvák se proslavil svou spoluprací s
Rudimental a singly "Love Me Again" a "Cheating", které vyšly na jeho debutu "Tribute". Název alba se příznačně táhl celým Newmanovým vystoupením, Newman je totiž sám o sobě kompilací svých idolů, trošku se stylizuje do Elvise, trošku do soulových velikánů a občas se v bílých ponožkách v černých polobotkách snaží o něco jako moonwalk či jacksonovskou otočku. Zároveň je však díky svému talentu a nakřáplému hlasu ideálním cílem pro popově náročnější diváky, a při rádiových singlech roztančil návštěvníky hlavní stage více, než všichni interpreti, co na festivalu vystoupili.
Shrnutí festivalu Honzy Trávníčka:
+ dramaturgie, ve který si skoro každý najde to své a domů se vždy vrátí s novými hudebními objevy, včetně méně známých českých interpretů
+ lidský orloj, výstava umění, prohlídky vysokých pecí
+ rozšíření a zpohodlňování areálu, byť zatím stále ještě je na čem pracovat
+ zvukaři, sekuriťáci a záchranáři, kteří jsou připraveni ihned zasáhnout, viz kolabování během koncertu Emilíany Torrini
+ nově vybudovaná hlavní cesta
+ scéna České televize
+ přesunutí konání Festivalu v ulicích před samotný, velký festival
+ sponzoři, kteří pochopili, že jejich přítomnost bude snesitelnější, nabídnou-li návštěvníkům místo dotazníků a soutěží praktický doplněk
+ pitná voda zdarma
- fronty, pomalé odbavování u vstupu, u píp s pivem, u stánků s jídlem a vlastně všude, kam se podívate
- velmi málo Toi Toiek a jejich příliš velká vzdálenost od stageí
- kamení na zemi je stále příliš mnoho
- kapely typu
Horkýže Slíže,
Eddie Stoilow a jim podobné se na festival tohoto typu příliš nehodí
- málo mimohudebních aktivit
- neodhadnutý zájem o některé koncerty, viz
Jamie Woon v Gongu nebo
Chet Faker na Agrofert stagi
- stánky s jídlem nenabízejí příliš pestrou stravu
- moderátor, který zaprvé není potřeba a zadruhé zve na kapely, které na festivalu ani nehrají, viz pozvánka na
Gipsy Kings
- chudý výběr merchandisingu
© Martin Chochola / musicserver.cz
Po skončení vystoupení Johna Newmana se rozjuchaní návštěvníci ve stejný moment apokalypticky vyřítili ven z areálu s vidinou co nejrychlejšího úprku na taxi či MHD. Rázné konce byly každodenním problémem Colours, jelikož na festivalu z nepochopitelného důvodu není jediná stage, která by fungovala po druhé ranní, a to včetně tanečního stanu Captain Morgan a Camel Stage. Odcházející hloučky lidí se tak nerozmělní v průbehu celé noci, ale jsou vyhoštěni naráz ven a několikatisícový chumel lidí před hlavní bránou je opravdu libovka. Ti večírkuchtiví se tak s posledním kelímkem piva v ruce snaží rychle přesunout na Stodolní, popřípadě jdou k radosti ostatních dělat bordel do přilehlého stanového městečka. Stejně tak je s podivem, že se žádný dopravce po letech, kdy hlavní hvězda vystupuje zpravidla až v neděli večer, nerozhodl vypravit speciální vlak s odjezdem po půlnoci a stejně tak nefunguje žádný oficiální shuttle do centra Ostravy.
Colours Of Ostrava má k velkým evropským festivalům ještě dlouho cestu, co se týče zkvalitnění zázemí a provozu, nicméně je stále jediným českým festivalem, kterýmá tímto směrem alespoň nakročeno. Návštěvníci vědí, že i před zveřejněním programu si klidně můžou koupit lístek a nebudou zklamaní výběrem účinkujících. Největší devízou festivalu tak zůstává skvělá dramaturgie pod vedením Zlaty Holušové, a pokud příští rok založí divizi afterparty a úpravy terénu, máme se opět na co těšit.
Top vystoupení na festivalu:
Honza Trávníček: Zahraniční - Charles Bradley And His Extraordinaires, Nomfusi, ZAZ, John Butler Trio, Shaka Ponk
Domácí - Nylon Jail, My Dead Cat, Beata Bocek, Bezobratři, Ille
Pavel Parikrupa: Robert Plant, Seasick Steve, John Butler Trio, Jana Kirschner, John Grant, Chet Faker
Tereza Vavroušková: Charles Bradley, Hidden Orchestra, John Newman, Prago Union, Iyeoka, Trentemøller, Mø
