Jak Disclosure o čtyři dny dříve, tak Bastille v úterý večer pražské SaSaZu vyprodali, což pro nezanedbatelnou část návštěvníků znamenalo jediné - nekonečné čekání na odbavení u vstupu, šaten i u barů. Kdo se ale davem včas prodral až k pódiu, mohl si užít nečekaně vřele přijaté ukázky z EP "From The Spark" předskakujících Grizfolk, kteří nahradili původně anoncované To Kill A King. Pokud o nich slyšíte poprvé, vězte, že nejbližšími žánrovými souputníky skupiny, která se do setlistu nebála zařadit ani úryvek "Praise You" Fatboye Slima jsou Of Monsters And Men, Imagine Dragons, The Lumineers a také Bastille.

Poslední jmenovaní si svými výraznými urban beaty, které koření špetkou rocku, folku, indie i synthpopu vytvořili specifický zvuk, který se stal jejich poznávací značkou. Debut "Bad Blood" a jeho trochu nadbytečná reedice způsobily poprask nejen v domovské Británii a byla to právě titulní skladba, se kterou čtveřice muzikantů ve složení Dan Smith, Kyle Simmons, Will Farquarson a Chris "Woody" Wood nastoupila na jednoduché pódium, jehož jedinou výzdobu tvořily dvě řady světel a několik stroboskopů.

Ležérní Smith kromě zpěvu máchal rukama na všechny strany, bubnoval, lámal se v pase a snažil se věnovat všem stranám obecenstva, přesto však úvodní části koncertu lemované písněmi "Weight Of Living, Pt. II", "Blame" nebo "Poet" chyběla jak větší propojenost převážně náctiletého dívčího publika se samotnou kapelou, tak pověstná jiskra, která by z dobrého koncertu udělala koncert skvělý.

Ta se dostavila až v druhé polovině večera, během níž se úroveň show začala postupně zvedat. První vlaštovkou byla úderná "Laura Palmer", ve které růžovo-žlutě nasvícený a vysoko vyčesaný zpěvák ukázal své hlasové možnosti. Následovalo několik méně výrazných písní jako "Laughter Lines", "These Streets" nebo "The Silence", které potvrdily, že nejen znudění postávající na balkónech, ale i křičící a hlasitě tleskající většina pod nimi si s nastudováním textů moc velkou hlavu nedělali, a tak byl jejich zpěv výrazněji slyšet až od procítěné balady "Oblivion", díky které koncert zase nabral správný směr. Ten potvrdil jak skočný "Icarus", tak hlavně řachanda "The Draw", která se ve své druhé, rockovější části přelila do stroboskopových orgií a jednoho z vůbec nejpůsobivějších momentů celého večera. Bouřlivě přijatá hitovka "Things We Lost In The Fire" už pak sloužila jen coby předvoj skvělého finále.

Drobný zpěvák se totiž během následující "Flaws" konečně rozhoupal a ve své šedé mikině s kapucí a vlkem na zádech se vydal na prohlídku jásajících obličejů pěkně zblízka. Terč dotykuchtivých fanoušků si za svůj čin vysloužil mohutné ovace a ty až do konce představení neskočily.

Aktuální singl "Of The Night", tedy mash-up devadesátkových hitů "Rhytm Is A Dancer" od Snap! a "The Rhytm Of The Night" italské Corony, vyvolal mezi přítomnými další nefalšované šílenství, kterému k euforickému přijetí pomohl i sám Smith, když fanoušky pokreslené trojúhelníčky požádal, aby si během něj dvakrát poklekli a na povel vyskočili. Poslechli bez zaváhání. Les zdvižených rukou se opakoval i u závěrečné "Pompeii", kdy si necelé dva roky zářící kometa pozvala na pódium i předkapelu, poděkovala jí i svým věrným a všichni dohromady unisono spustili toužebně očekávané "é-e-o-e-o é-e-o-e-o é-e-o-e-o é-e-o-e-o", které polevilo teprve ve chvíli, kdy kvarteto muzikantů zmizelo v zákulisí.

Bastille se česká premiéra povedla. Po vlažnějším úvodu dokázali ve správnou chvíli dupnout na plyn a vygradovat show do strhujícího závěru, čímž naznačili, že i jejich festivalová vystoupení na Colours Of Ostrava nebo FM4 Frequency by mohla stát za vidění. Kdybychom na musicserveru hodnotili koncerty číslem, za svůj výkon v SaSaZu by sklidili stejný výsledek jako za samotný debut, tedy nadprůměrných 8 z 10.