Annie Erin Clark započala svou hudební kariéru v pop-rockové skupině The Polyphonic Spree, se kterou se jí podařilo vydat několik povedených alb. Od roku 2007 však jejich sestavu opustila, aby se raději věnovala sólové tvorbě pod pseudonymem St. Vincent a hudebně produkovala trochu odlišný repertoár, než na jaký byli fanoušci její domovské skupiny zvyklí. Ač svým debutem "Marry Me" zaujmout širší obecenstvo nedokázala, dalšími nahrávkami se vysněného úspěchu přece jen dočkala. Deska "Strange Mercy" z roku 2011 již sklízela pochvalu snad z každého hudebního média a její art-pop se dočkal kritického uznání. Za vrchol pak lze označit poslední, dva roky starý počin s Davidem Byrnem "Love This Giant". Potvrdí stoupající kvalitativní tendenci i její nové bezejmenné album?

Jedno je jisté hned na začátku. Novinka rozhodně není na první poslech. Prvotně působí velmi nevyrovnaným a nedotaženým dojmem, kde je mnoho míst, ze kterých by se koncepčně dalo vytěžit mnohem víc, mnoho momentů končí někde mezi zklamáním, frustrací a nenaplněným očekáváním. Pravdou je, že ne vše dokázaly následující poslechy vyvrátit a rozehnat. Hned úvod obstarává píseň "Rattlesnake", která budí otazníky. Opravdu jsme čekali od St. Vincent něco tak obyčejného a hudebně plochého? Posluchač je pak neustále sváděn skladbu prozkoumávat znovu a znovu a hledat skrytou pointu či záměrně maskovanou neotřelou invenci. Autorovi recenze se to však ani po mnohých pokusech najít nepodařilo.

Následující dvojice "Birth In Reverse" a "Prince Johnny" však chmury a negativní první dojmy nakonec rozehnaly spolehlivě. V prvním případě jde o velmi povedenou synth pop-rockovou hymnu, v případě druhém krásnou atmosférickou zasněnou baladu, která by se mohla zapasovat do alb i takových interpretek, jako je Katie Melua či Maria Mena.

Zcela právem pak jako druhý singl oklahomská interpretka vybrala pozitivní energií nabitou "Digital Witness", která by se dala považovat za nejhitovější kousek na desce. Překvapivě však nejsilnější momenty netkví v rychlejších písních, ale naopak v baladách. Ať už je to zmíněná "Prince Johnny" nebo půvabná "I Prefer Your Love", kterou bych si dokázal představit jako další singl. V ústraní nestojí ani závěrečná "Severed Crossed Fingers". Zkrátka co balada, to malý klenot.

Na začátku zmíněné rozpaky pak budí i další zdánlivě nedotažené skladby jako "Regret" nebo "Every Tear Disappears". Ty sice mají i své silné momenty, ale v prostředí alba zapadají a z pohledu posluchače vyznívají jako postradatelné. Písničkovost "Love This Giant" se nakonec do novinky promítla jen zčásti a právě tyto okamžiky patří k těm nejlepším. Art-popové hrátky naopak mnohdy dopadají na neúrodnou půdu a spíše než neotřelé experimenty nabízejí více či méně úspěšně skrývaná klišé. I tak je St. Vincent jednou z nejoriginálnějších a nejzajímavějších interpretek posledních let a i přes drobné výtky to nová deska potvrdila.

O tom, zda kvalitou předčila "Strange Mercy" nebo "Love This Giant" lze vést spory. Pravdou ovšem je, že stoupající křivka výkonnosti s aktuální řadovou deskou nenabrala dosavadní stoupající tendenci, ale spíš se smířila se stagnací. Očekávání v tomto případě výsledek mírně přerostlo.