Switchfoot = kapela, která nikdy nezklame

02.04.2014 15:00 - Jan Trávníček

Už téměř dvacet let přicházejí zhruba co dva roky s novou deskou. I když už se jejich počet vyšplhal k číslu devět, kvalita zůstává. Pravda, u minulé "Vice Verces" trošku zavrávorali, nakonec se ale i tam našly skvělé písničky. Novinka však opět potvrzuje výlučnost Switchfoot v ranku křesťanského pop-rocku.
8/10

Switchfoot - Fading West

Skladby: Love Alone Is Worth The Fight, Who We Are, When We Come Alive, Say It Like You Mean It, The World You Want, Slipping Away, Ba55, Let It Out, All Or Nothing At All, Saltwater Heart, Back To The Begining Again
Vydáno: 14.1.2014 (USA)
Celkový čas: 43:19
Pokud jste se jako ateisté právě chytili za hlavu, můžeme vás uklidnit: žádné chorály, posvátné texty a vůně kadidla vás nečekají. Switchfoot jsou sice považováni za přední představitele tohoto rockového subžánru, nicméně jako posluchač s náboženstvím nebudete vůbec konfrontován, pokud jej nebudete vyloženě hledat. Texty se dotýkají obecnějších, univerzálnějších témat jako láska, radost za života, naděje, útrapy, hledání sil k postavení se zase na nohy a vůbec různé existencialistické otázky o smyslu života a podobně. Budete-li se v nich hodně vrtat, nějaké ty křesťanské symboliky možná najdete, stejně tak si je ale můžete úplně klidně prozpěvovat s pocitem, že v "The World You Want" se nezpívá o Pánu, nýbrž o vaší milé.

Už otvírák "Love Alone Is Worth The Fight" pojednávající o hledání svého místa na světě naznačí, že Switchfoot ze svého stále fungujícího receptu na úspěch neslevili ani tentokrát a namísto dramatických točení kormidla k experimentům, které nikoho nezajímají, vás čeká svižná a provzdušněná pop-rocková hitovka se zapamatovatelným refrénem. Následující "Who We Are", fungující také jako první singl, už bezpečně potvrdí, že se dva a půl roku trvající čekání na nový materiál znovu vyplatilo. Silný refrén, gradace a vkusná práce s dětským sborem zaručují jednoznačný hitový potenciál a po několika posleších je jasné, že se "Who We Are" zařadí k tomu nejlepšímu, co parta kolem špinavého blonďáka Jona Foremana za osmnáct let existence vytvořila.

Proti optimisticky nabitému úvodu stojí zadumaná "The World You Want", v níž se skupina zamýšlí nad tím, že všechny útrapy a problémy současného světa si ve skutečnosti utváříme sami. Jeden z lyrických vrcholů alba. Houpavá a ve středním tempu se držící "Slipping Away" připomene ty lepší momenty OneRepublic, v rámci desky ale posluchače připravuje na rozporuplnou skladbu jménem "Ba55", která sice tématicky do nahrávky pasuje, hudebně ale nemá co nabídnout a je bohužel důvodem, proč Switchfoot o fous utíká devítkové hodnocení.

Druhá půlka stopáže bývá pro mnoho skupin místem, kam se umisťují méně povedené kousky a uměle se natahuje stopáž. Ne tak u pětice ze San Diega. Zvonivá "All Or Nothing" v úvodu připomene U2, v závěru zase boduje lehce gospelovou gradací. Následující "Saltwater Heart" má v sobě i přes výrazný refrén těžko popsatelnou lehkost, díky níž si uvědomíte, že kapela se na obal se surfovacími prkny nevyfotila náhodou. Volnost, čerstvý vzduch, šplouchající voda a horké slunce jsou tím, na co budete při poslechu "Fading West" myslet nejčastěji. I přesto všechno ale pořád zbývá osmá položka a ta, dámy a pánové, strčí do kapsy všechny ostatní.

Po monotónní "Ba55" je "Let It Out" doslova očistcem, jedná se o explozi plnou energie, optimismu a radosti ze života, která funguje jako nakopnutí, jenž vás nenásilně donutí tancovat s úsměvem na tváři. Rozhodně jedna z nejlepších skladeb Switchfoot vůbec a jednoznačný vrchol "Fading West". Nic na tom nezmění ani šlapající závěr "Back To The Beginning", po němž si to všechno budete chtít pustit znovu. A znovu. A znovu...

Jak už bylo řečeno v úvodu, Switchfoot neumí zklamat. I jejich devátá řadovka je po okraj naplněná nadprůměrným materiálem, který možná fajnšmekrům pídícím se stále po něčem novém nebude mít co říct, milovníci pop-rocku, chytlavých melodií, silných refrénů a vůbec skvělých písniček si ale rozhodně přijdou na své. Tito koně ze stáje Atlantic jsou důkazem, že pokud máte dostatek hudebních nápadů, dají se i s klasickou písňovou strukturou dělat zázraky. Tohle album byste neměli minout.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • dobrá deska (honzouš, 02.04.2014 18:36) Reagovat

    taky už měli slabší placky, ale tahle je fakt docela povedená

  • vždycky dělali skvělou, originální muziku :)... (Kosík, 02.04.2014 22:56) Reagovat

    vždycky dělali skvělou, originální muziku :)

  • Nejhorší album SF (Jakub Brych, 02.05.2014 19:30) Reagovat

    Já sem z tý desky fakt zklamanej. Je to to nejpopovější a taky nejnudnější album, co kdy vydali. Ani Jonovy texty mě neberou. Boží zvuk z Vice Verses je pryč, krade se ze starejch věcí a vůbec nic se pořádně nezaryje do paměti. S recenzí se proto hodně rozcházím, především v bodě týkajícím se hitovosti písní. Jasně, že je to kritérium důležité pro komerční úspěch a vůbec přežití kapely, Switchfoot ale vždycky byli tak trochu jinde, nikdy nezabředávali do těchhle laciných a povrchních vyhrávek a nedali se zaškatulkovat, což o Fading Westu neplatí ani trochu. Nevim, co tímhle chtěli říct, ale jako jejich dlouholetej skalní fanda jsem z toho hodně rozpačitej. Jejich nejhorší album? Rozhodně.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY