Staří bardi s novou krví v žilách

06.12.2013 08:30 - Milan Menčík | foto: facebook interpreta

V průběhu turné k padesáti letům existence se lidem mohlo zdát, že Olympic už rezignuje na nový materiál a do konce kariéry bude jen donekonečna omílat staré hity. Mylnost této teze dokazuje novinka "Souhvězdí šílenců" a hlavně plány, které už nyní sahají až do roku 2015.
8/10

Olympic - Souhvězdí šílenců

Skladby: Divná, Já nejsem zlej, Jen tak si jdu, Prej mě má ráda, Pane můj (rocková modlitba), Tebe se nemusím bát, Vzpomínky založím, Prší, Kluci, já to dám, Souhvězdí šílenců, Bujný noci, Santa Maria, Příště platím já, Prázdnej dům
Vydáno: 1.11.2013
Celkový čas: 49:17
Vydavatel: Supraphon
Co by tak chtěl dělat člověk ve věku sedmdesáti let a vyšším? Většina sní o pokojném užívání si důchodu, že bude trávit čas svými koníčky, na které kvůli práci a povinnostem neměla čas po celý svůj aktivní život, nebo se svými nejbližšími. Muzikanti to ale tak často nemají. Hudba je totiž pro ně drogou, stejně jako potlesk diváků a skandování zaplněných hal. A přiznejme si, že i finanční stránka věci může hrát v rozhodování o jejich (ne)konci roli.

Kapela Olympic během letošního a loňského roku oslavila neskutečných padesát let na scéně. Odehrála několik retro koncertů v Malostranské besedě, kde si mohli příznivci skupiny připomenout její obsáhlý repertoár od šedesátých let až po současnost. Na mnoho písní bylo již dávno zapomenuto a přikryl je pomyslný prach. Ani program koncertů k padesáti letům nemohl být pojat jinak, než jako směs těch největších hitů.

Petr Janda ale i přesto nemá vzpomínání příliš v lásce. Sám v písni "Sopka" zpívá "Už mě to nebaví hrát starý programy, jen to, co bejvalo dřív. Mám spoustu nápadů a jednu zásadu necouvat, když je kam jít." Proto bylo celkem s podivem, že právě od stejnojmenného alba "Sopka" uběhlo už celých šest let (nejdelší doba mezi vydáním studiových alb, co kdy u Olympicu byla). Mezidobí vyplnil Janda pouze svým druhým sólovým albem "Jednou jó, jednou né".

Na něm jako by se zdálo, že jeho hlas už není tak silný, jak býval, texty sentimentální, ponuré, prostě to vypadalo, že i na Jandu přišly chmury ze stárnutí. Pomyslné víko rakve ovšem za pomoci úvodní basové linky v písni "Divná" (tak se mělo album původně jmenovat, Janda ho však zavrhl z důvodu, že by kritikům příliš ulehčil práci) rozkopl takovým způsobem, až se z toho zatajil dech. Na nové čtrnáctipísňové kolekci se objevují snad pouze dva sentimentální texty "Vzpomínky založím" a "Já nejsem zlej", kde si frontman Olympicu naoko stěžuje na svůj přibývající věk, popřípadě vzpomíná. Jinak je album hlavně o láskách, kamarádkách, přítelkyních, manželkách, dívkách, ženách či milenkách.

S albem "Karavana" se pustil do textování i sám Janda a na této desce má hned čtyři příspěvky, které i v kontextu s dřívějšími jeho výtvory nedopadly vůbec špatně. Se zbytkem kolekce pomohli Aleš Brichta, Karel Šíp, Eduard Krečmar, Miroslav Černý i úplný nováček v partě textařů Olympicu Michal Kolařík. Žádná z písní nebyla takříkajíc ze šuplíku, naopak celá kolekce byla napsána a natočena během dvou měsíců, proto album drží hodně pohromadě. Sice je téměř jisté, že česká rádia nebudou hrát žádnou z těchto skladeb, ale to neznamená, že se na desce neobjevují povedené kusy. Právě naopak. Jandova studnice nápadů a melodických linek totiž ani zdaleka nevyschla. Písně mají nosný základ a často jsou opentleny i povedeným kytarovým nebo v případě temného songu "Prší" i klávesovým sólem.

Vánoční koncert v pražské Lucerně

Olympic - Souhvězdí šílenců
Již 6. prosince se koná v Lucerně vánoční koncert Olympicu, který bude mimo hosta - houslistky Gabriely Demeterové - ještě minimálně v jednom aspektu hodně netradiční. V rozhovoru pro magazín Rock & Pop totiž Petr Janda svému jmenovci Korálovi prozradil: "Budeme tam mít ještě jedno pódium a chceme publiku ukázat, jak jsme v Lucerně hrávali v šedesátých letech. Na dobové nástroje a vybavení - kytary Jolana, bicí Amati, zesilovače Regent - zahrajeme dvě nebo tři staré písničky a zvuk do sálu nepůjde z velkého 'péáčka', ale jenom z našich aparátů na pódiu. Sám jsem na to strašně zvědavej, jak to bude znít. Třeba přijdeme na to, že je úplně zbytečné v Lucerně používat aparát jako kráva a že to takhle možná bude i lepší. A nebo si naopak řekneme zaplaťpánbůh, že ta technika šla nahoru."

Spousta z nich zůstane v hlavě zaklesnutá a nejde ven ani v situacích, kdy byste se potřebovali soustředit na něco jiného (singl "Pane můj"). Fanoušci ostřejšího rocku si zcela jistě oblíbí song "Tebe se nemusím bát", ti co mají rádi "Otázky", se zhlédnou zase v melancholické "Prázdnej dům". Za zmínku stojí i bubenický výkon prozatím pouze stálého hosta Martina Vajgla. Právě jeho výkon jako by nalil Olympicu mnoho čerstvé krve do žil a celému albu dodal drajv a šťavnatost. Svého předchůdce, tragicky zesnulého Milana Peroutky, kterému je celé album věnováno, nahradil víc než se ctí.

Nahrávce se dá snad maximálně vytknout absence rychlejších rock’n’rollových vypalovaček typu "Možná nejsem IN" nebo "Už". Minimálně jedna z nich by se krásně hodila zasadit mezi písně "Prší" a "Kluci já to dám", protože konec první a začátek druhé jmenované písně je ve stejném pomalém rytmu. A taky by možná neuškodilo u titulní skladby, když už je v ní použito slovo šílenci, přidat hostující nástroj tubu, neboť výborná basová linka a rytmus celé písně jako by ji doslova vyzýval k tomu, aby se přidala, i když se jinak do hudby Olympicu vůbec nehodí. Ale to jsou pouze detaily, které nemohou pokazit výborný dojem z celé desky.

Ta dokazuje, že Olympic do starého železa rozhodně nepatří, nežije z podstaty a dle informací, které říkají, že do dvou let vydá tato největší česká rocková legenda další dvě nahrávky s prozatímními názvy "Souhvězdí drsňáků" a "Souhvězdí romantiků", je vidět, že na konec kapela rozhodně nepomýšlí. Naopak je před nimi po třiceti letech výzva natočit druhou smysluplnou trilogii.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY