Není tajemstvím, že obě formace spolu momentálně příliš nevycházejí.
Andreas Kisser, (téměř) jediný původní člen
Sepultury, se s Maxem mírně řečeno nemusí. Své poslední počiny si frontmani obou uskupení vzájemně nekomentují zrovna v dobrém. Kisser považuje hudbu
Soulfly za zastaralou a prvoplánovou a naopak zase zaznívá kritika na úkor obchodní značky Sepultura, na kterou si Max dělá osobně nárok. Reunion Sepultury v sestavě s bratry Cavalerovými je tak v nejbližší době podobně možný asi jako comeback Queenů s Freddym. Nevadí, fanoušci nemusí zoufat, protože obě novinkové desky se povedly a každá přinesla nové obzory a zajímavé nápady.
"Savages" již naší kritikou prošlo a přineslo mnoho výborných skladeb na pomezí trash až death metalu. "The Mediator Between Head And Hands Must Be The Heart" je na tom se škatulkováním podobně, leč hudebně jinde. Album s neobvykle dlouhým názvem plní muzikantské i skladatelské kudrlinky a zákruty a není tzv. na první poslech. O co více šancí a náslechů novince dáte, o to více budete překvapeni, kolik skvělých nápadů může mít třináctá
studiovka brazilské legendy. K tomu přispěla i volba producenta - "The Mediator..." je o třídu výš než jeho rozpačitý předchůdce "Kairos". A ač se Robinson v poslední době nemotal zrovna kolem žánrově podobně smýšlejících uskupení, dokázal opět nahodit pohaslé motory, které naposledy zahřměly na legendárním divošském "Roots". A není náhodou, že i toto album měl tehdy na triko právě Robinson. On to prostě se Sepulturou umí.
Střed mezi hlavou a rukama musí být srdce
Album s předlouhým názvem je inspirováno slavným vizionářským sci-fi filmem "Metropolis". Ten pochází z roku 1927 a nechybí v žádné povinné kinematografické "literatuře". Zrežíroval ho slavný Fritz Lang, který musel během druhé světové války uprchnout z nacistického Německa do Ameriky. Novinková deska je tak opět konceptuální a má jednotnou myšlenku, která by měla varovat před robotizováním společnosti. V případě Sepultury se jedná již o druhý pokus zhudebnit nějaký film. Tím prvním byl Kubrickův "Mechanický pomeranč" na albu "Alex".
Album otevírá naprosto nekompromisní "Trauma Of War", která se zalíbí každému milovníkovi ostrých kytar, brutálního řevu Derricka Greena i tradičních etno motivů, kterých najdeme na desce víc než doposud. Skutečnou lahůdkou je ovšem groovemetalový singl "The Bliss Of Ignorants" s naprosto odzbrojujícími riffy a skvělými bicími. "Impending Doom" zase připomene syrové období kolem "Arise" a patří jednoznačně ke klenotům alba a jedněm z top skladeb novodobé historie Sepultury. Milovníci zmíněných etno prvků si zase
pošmáknou u "Manipulation Of Tragedy". Nový
bicman Eloy Casagrande se předvádí ve velmi dobrém světle, a odchod Jeana Dolabelly proto nemusí tolik mrzet. Zcela jistě nesklidí tolik negativních reakcí jako jeho kolega v Soulfly.
Oddych od brutálního řevu podkresleného bravurními kytarovými party a zběsilou rytmikou si posluchač užije při hodinové stopáži vlastně jen jednou. A to v případě dalšího klenotu "Grief", který je velmi zvláštní svou atmosférou a pojetím nejvíce připomíná poslední dvě alba "Alex" a "Kairos".
Jako první singl zvolila skupina "The Age Of The Atheist", který ve výsledku nepůsobí tolik atraktivně jako jiné kusy na desce, ale budiž. I tak může nabídnout docela vzácné kytarové sólo Andrease Kissera a výborný úderný vokál Derricka Greena. Vyloženě slabě tak vyznívá pouze předposlední "Obsessed", který nabízí death metal průměrného zrna. Proto trochu překvapí, že právě zde si střihl malou roli
Dave Lombardo. Ale to je v rámci více než hodinové stopáže skutečně malá výtka.
Deska je to obdivuhodná, propracovaná a skupina do ní dala ze sebe vše. Ve srovnání s Cavalerovou novinkou vychází jako ta daleko dospělejší a (možná hloupě řečeno)
inteligentnější. Album "Savages" zase působilo více divoce, primitivněji (v tom nejzákladnějším slova smyslu) a intuitivněji. "The Mediator.." je však daleko promyšlenější, temnější - a skutečné metalové veledílo. Troufám si tvrdit, že jde o jeden z nejlepších počinů kapely od dob
"Roots" a o jednu z nejlepších metalových nahrávek letošního roku. Ač Soulfly nasadili vysokou laťku,
Sepultura ji o vlásek dokázala překročit. Bravo. Právě díky takovýmto počinům metalový žánr neumírá a stále má co říct.