"Rock On" je pecka. Ještě dneska, osm let od doby, co přišla na svět. Francouz Jackson Fourgeaud se tehdy rozhodl vymýt obyvatelům zeměkoule mozek a docela se mu to i podařilo. Empiricky ověřeno to není, ale zcela subjektivně je zjevné, kde pár let nato brali inspiraci takoví Justice. Jo, doba, kdy frčelo francouzský electro, byla fajn. Ale je pryč. Dalším z nekonečné řady průkazných alb je i druhá Jacksonova studiovka "Glow".

Desku otvírá pseudodubstepový pomaláč "Blow", který potvrzuje to, co bylo už naznačeno - JAHC je v roce 2013 hodně vyměklý. Zároveň ale k té své vyměklosti nepřibral prakticky žádné melodie. Skladby jsou jen jakýmisi rozpracovanými motivy, které postrádají nápad, vývoj a smysl. Když pak dojde na onen pilotní kousek "Vista", cítí se člověk najednou jako v ráji - melodičtější skladbu už na albu nenajdete. Ano, počítám i závěrečnou klavírní "Billy".

Někde při poslechu "Dead Living Things" se začne dostavovat jakýsi pocit přesycenosti, jenže to je to teprve třetí skladba. Na posluchače čeká ještě dalších skoro padesát minut hudby. Skoro padesát minut trápení, nasranosti a nechápavého vrtění hlavou.

Když se v té hromadě desek, které se na nás valí ze všech stran, objeví aspoň jedna, která vám fakt vyrazí dech, je to vlastně už skoro jako zázrak. Strašně fajn pocit. "Glow" Jackson And His Computerband je spíš opak. Na ten projekt si i přes ty všechny zásluhy dneska málokdo vzpomněl, a hle, je tu jeho nové album. Jenže je to špatné album. Neobjevné. Vleklé. Nudné. Zbytečné.