Kdo se v roce 2009 díval na první sérii Česko Slovenské SuperStar, možná si vybaví tehdy patnáctiletou dívenku Markétu Konvičkovou. V tehdejším ročníku se řadila k pěvecky nejzdatnějším soutěžícím. Bohužel, její nevýrazná osobnost masy neoslovila, a proto se předčasně poroučela už ve třetím finálovém kole. Krátce nato se jí však ujal tým kolem producenta Petra Šišky a dnes už má zpěvačka na kontě tři studiové desky. Svou tvář však zatím hledá marně.

Po narychlo slepeném debutu "Na šňůře perel" se před dvěma lety rodačka z Třince představila v daleko zajímavějším světle, když deskou "Kafe, bar a nikotin" zamířila do retro stylu. Tenkrát sedmnáctileté nevinně vypadající slečně sice celé heslo z názvu uvěřil málokdo, některé písničky v čele s pilotem "Cizí světy" ale jejímu hlasu seděly na výbornou a na rozdíl od skladeb z první desky nepůsobily tak plytce a kýčovitě. Bohužel, toto období už je minulostí a na novince se Markéta (nebo spíše její autoři) vrací k lascivně podbízivým melodiím, které už jsme slyšeli ne stokrát ani tisíckrát, ale nejméně milionkrát.

Těžko se něco kritizuje, když víte, že za to usměvavá, věčně optimisticky naladěná zpěvačka vlastně ani nemůže. Její tým v čele s kontroverzním Petrem Šiškou ji však stále drží v zajetí tvorby svého mládí, která nekoresponduje s tím, co by si člověk od dnešní náctileté dívky představoval. Mysleli jste si, že přeslazené texty, které autoři v devadesátých letech vkládali do úst například Ivetě Bartošové, už dnes snad ani nikdo vyplodit nedokáže? Pak si poslechněte nahrávku "Tablo(nd)" a zjistíte, že jste na omylu.

Uši nejvíce trpí zejména poslechem písniček typu "Tak trochu jiná", které jsou jen účelně vylitým hektolitrem medu. "To je ale hezký," řekne si asi cílová skupina. Záleží na každém zvlášť, zda mu pořád dokola ohrané postupy bez náznaku nápadu stačí. Tristně dopadly hlavně oba duety s kolegy z talentových soutěží. Daniel Mrózek, jeden z nejuměleji vytvořených interpretů české scény (pokud se ptáte, kdo to je, pak vězte, že podle ankety Český slavík devátý nejpopulárnější zpěvák ČR - ostatně, ohledně podezřele vysokých příček všech interpretů spolupracujících s pány Wronkou nebo Šiškou v této anketě by se daly napsat slohy), v "Sázce na život" i Denis Lacho v písni "O přátelství" celému kýči na druhou dodávají korunu.

Jednou z mála skladeb, které netrpí nevkusným textem a podbízivými melodiemi, je pilot "Z ráje jsem utekla" z pera Jaromíra Nohavici. Písničku ale shazuje její nevýraznost a průměrnost, na rozdíl od většiny dalších kousků z novinky se však dá alespoň poslouchat, aniž by si člověk ťukal na čelo, jak je tohle v roce 2013 vůbec možné. Za vděk vezme posluchač i chytlavou "Já jsem tvůj vesmír". Ne, že by nezněla jako "Galaxie přání" Leony Machálkové, ale pořád lepší než balady, které patří mezi to nejhorší, co album obsahuje. Samostatnou kapitolou by pak byly anglicky zpívané songy, ve kterých máte pocit, zda náhodou neposloucháte Mistu. A to skutečně není kompliment.

Ani po třech deskách se zatím Markétě Konvičkové nepodařilo najít styl, ve kterém by působila přirozeně a věrohodně. Na novince "Tablo(nd)" se nacházejí pouze vykalkulované písně bez nápadu či špetky originality. O nějakém uceleném kompletu nemůže být vůbec řeč. Zpěvačka přitom nepostrádá talent, její příjemná barva hlasu by se dala využít mnohem lépe, než jak s ní nakládá Petr Šiška a spol. Markétě by seděly dobře napsané, nenucené skladby s folkovým nádechem, klidně by mohla být českou obdobou Taylor Swift. Pokud však nezmění tým lidí kolem sebe, ze začarovaného kruhu nejspíš nevystoupí. Ponechme však na zpěvačce samotné, jakou cestou se pro další kariéru vydá. Je to její volba, její boj.