Bezchybná popová deska na léto? "FEEL" od Namie Amuro

Je to až ironické - největší japonská hvězda mezi sólovými zpěvačkami nikdy moc japonsky nezněla. Svou hudební vizi na albu "FEEL" Namie Amuro nyní natahuje do dříve nepoznaných dálek - zem vycházejícího slunce totiž nově neucítíte ani náznakem. Přerod v západní ikonu může začít.

8/10

Namie Amuro - FEEL

Vydáno: 10.7.2013
Celkový čas: 42:25
Žánr: pop

Skladby: Alive, Rainbow, Can You Feel This Love, Big Boys Cry, Hands On Me, Heaven, Poison, La La La, Supernatural Love, Let Me Let You Go, Contrail, Stardust In My Eyes

Vydavatel: Avex Trax

Téměř čtyřicet milionů prodaných alb a singlů, deset studiovek, přes čtyřicet singlů, pět výběrovek, mnoho získaných cen a miliony oddaných fanoušků - to je profil japonské zpěvačky Namie Amuro. V současnosti nemá ve své domovině konkurenci, a to i přes to, že se vždy mnohem radši nechala inspirovat západem než kimony nebo stylem enka. Svou jedenáctou nahrávku předkládá téměř přesně rok po "Uncontrolled" a opět vyniká jediným ohledem - dotaženou snahou o změnu.

Namie nemá ve své diskografii album, které by se podobalo některému předešlému. Od naivního popu, experimentování s art rockem nebo dunivým r'n'b se dostala až do současné polohy - nepřeslechnutelně tanečního elektro soundu. Ten zažehl už loňský materiál, ale do nepřekonaných výšek ho vystřelila až nyní. Úvod se vám pomocí atmosférické diskodepky "Alive" (spolu s obalem) snaží namluvit, že i zbytek bude temná elektronická drť beatů, ale nenechte se zmýlit: "FEEL" je veskrze pozitivní, nenáročná zábava na léto bez mraků.

Konzistentní moderní zvuk pro kluby se daří držet s výjimkou jediné balady na celé rozloze alba. Interpretka sice chvílemi utahuje digitální smyčky, ale rychle se zase vrací k bezstarostným duhovým hymnám, kterých má na svém kontě již bezpočet. Optimistickým trackům jako "Stardust In My Eyes" nebo "Can You Feel This Love" to pro jejich uvěřitelné radování rádi prominete.

Západní fanoušci si mohou po vzoru poslední desky mnout ruce: "FEEL" obsahuje téměř výhradně anglické texty. Velkým neduhem zpívající části sushi milujícího národa byla vždy nedbalá výslovnost, a i když ani tentokrát není angličtina slečny Amuro dokonalá, rozhodně už skladbám nikdy nepodlamuje nohy. Jedině snad cajdák "Let Me Let You Go" by si zasloužil trochu více pilování a zároveň i umístění na samý závěr disku - zbytečně ho zpomaluje před vydařeným koncem v podobě songu "Contrail", jedné z nejlepších skladeb, jakou kdy Namie nahrála. Vygradovaná euforie se smyčci, výraznými bicími a bezchybnou melodií od zpěvaččina dvorního producenta Nao'ymt je dalším důkazem neobyčejné chemie, která mezi oběma umělci panuje.

Namie Amuro vždy inklinovala k západnímu modelu pop music a opět se jí podařilo téměř nemožné: neznít jako nepovedená bezduchá kopie (jako se to bohužel často děje u našich domácích snaživek). Většinu nových písniček by si mohla přivlastnit Rihanna nebo Kylie Minogue a udělat z nich celosvětové hity, a co více - znít svěže. Nejlepším příkladem toho je dokonale vybubnovaná smršť "Hands On Me", která si zaslouží místo ve všech letních playlistech. I díky ní je "FEEL" ve výsledku výborným popovým albem, které by si žádný fanoušek žánru neměl nechat ujít.

• FT (mediafire, 28.07.2013 10:52) Reagovat

  dal bych tak 2/10. feel se může líbit možná tak jako kulisa dělníkům na stavbě, normální člověk si to dobrovolně nepustí
  
  

• 8/10 (maddy1111, 29.07.2013 12:05) Reagovat

  1. ALIVE – skvelo našlápnutý úvod a jedna z najsilnejších piesní na albume. Hlavne ten gitarový rif na pozadí electro-dance podkladu vtláča skladbe „adrenalín“. Ani sa nečudujem, že práve toto sa Namie nakoniec rozhodla vydať aj „internationally“. Pripomína mi to dokonca pár dance/electro-vecí od Madonny (z MDNA alebo Confessions on a Dance Floor albumov, prípadne niektoré z jej prvotriednych remixov). Škoda, že pieseň je dosť krátka (3:27), tomuto by sa pokojne hodila aj dĺžka cez 5 minút s pár samostatnými inštrumentálnymi pasážami. Plnému hodnoteniu ušla len o vlások. 9/10
  2. RAINBOW – prvý krát mi to prišlo ako štandardný dance-pop (I´ve been waitin´ for the Rainbow ..), ale po pár ďalších počutiach má atmosféra piesne vtiahla. Príjemná tanečná vec, ktorá nijako netlačí na pílu (niečo v štýle Kylie Minogue). Možno verzie sú trocha menej zaujímavé, ale pieseň zakaždým nakopne zrýchlený bridge pred značne roztomilým refrénom. 8/10
  3. CAN YOU FEEL THIS LOVE – Uf, prvé zakopnutie na albume, nie vyslovený pád, ale rozhodne slabší zárez. Nie to ani tak vyslovene zlé, len je to taký dosť infantilný popík. Ničím extra zaujímavý alebo nebodaj špeciálny, navyše v závere čoraz viac repetetívny kvôli priveľmi jednoduchému a neustále sa opakujúcemu refrénu, ktoré jednoducho nemá „silu“. Aj dĺžka 3:59 sa mi v tomto prípade zdá až príliš. Zaradenie za Rainbow a pred Big Boys Cry sa síce hodí, ale skôr by som si CUFTL predstavoval niekde na konci albumu ako takto na jeho začiatku, kde mierne kazí dojem. 6/10
  4. BIG BOYS CRY –následne po Can You Feel This Love druhý mierny pád v top kvalite. Tento krát som ho však očakával, nakoľko už ako singel bola táto pieseň dosť nevýrazná. Je cítiť dotyk Nao´ymt-a, aj keď neviem či to vôbec on produkoval (mierne mi to pripomína Pink Key z albumu PLAY, ktorú tam ako jedinú taktiež priveľmi nemusím), ale inak na môj vkus až nadmieru presladená vec. Živo si ju viem predstaviť vyhrávať v lete na miestnych kolotočoch. (navyše tomu nepomohol ani svojho času nevhodne zvolený videoklip s Vianočnou atmosférou .. čo samo o sebe tieto „X-mas themed piesne/videá“ veľmi nemusím). V určitých momentoch roztomilá pieseň – vo verziách, kde sa producent evidentne s hlasom Namie vyhral jedna radosť a rôzne ho počítačovo poupravoval snáď v každej vete, dokonca aj ten refrén vyvolá občas až úsmev na tvári, ale je to presne typ piesne, ktorú ja plne nikdy nedocením ...a vydať to ako samostatnú singlovku? Dané rozhodnutie u Namie nikdy nepochopím. 6/10
  5. HAND ON ME – Beyonce/Rihanna-like track, akurát to má 100x väčší náboj ako ich posledné songy. Pre Namie rozhodne netradičná voľba RnB/dance piesne s „afro“ prvkami a silnými drums, ktorá je napodiv sadla ako uliata. Prvý krát s PVčkom som síce nebol až takto nadšený, ale neskôr pri samostatnom počúvaní som sa jej nemohol nabažiť. Beat it Like a Drum. 9/10
  6. HEAVEN – vec, ktorú som hneď na prvé počutie s PVčkom až tak úplne nedocenil, ale stačilo si ju pustiť tretí/štvrtý krát a bolo to. Je tu dokonca mierna podoba s Rainbow. Zaujímavo komponovaná skladba, kde silné hyper-rýchle electro verzie následne strieda skôr tradičný dance-pop refrén (zbožňujem aj ten roztomilý bridge tesne pred ním: „I'm lovin' every minute with you, Got me singing LaLaLa tonight, You give me answer and you give me power to go high, Fly me away). Privítal by som minútku navyše, pieseň má len 3:30, ale pritom sa v nej hudobne pri pozornejšom počúvaní toho deje toľko, že zachytiť všetky aranžmá na prvý krát snáď ani nie je možné. 8/10
  7. POISON – hmm, urban-electro? :) dosť možné .. žánrovo sú síce odlišné, ale Poison mierne vyčnieva z konceptu albumu podobne ako Hot Girls na Uncontrolled. Tanečný pop vystriedal o niečo drsnejší song s „underground feelingom“, aj hlas Namie znie dosť hrubšie, naštvanejšie. 8/10
  8. LA LA LA – najväčšie prekvapenie na albume. Podľa názvu som očakával značne infantilnú vec, prípadne niečo v štýle Big Boys Cry. Výsledkom je však jedna z piesní s tou najpríjemnejšou atmosférou na albume, a aj ten roztomilý text má neskutočne baví. Navyše do príjemného popu je v pozadí zamiešaných aj pár takmer až „reggae“ prvkov. Skvelé! 10/10
  9. SUPERNATURAL LOVE – Namie Amuro doin´ K-pop? No vážne, toto mi hneď znelo akoby vypadlo z repertoáru 2NE1, dokonca aj ten refrén (Why don't you want me, Tereka teka supernatural love) mi pripomenul jednu z ich piesni :) Keby raz chcela Namie preraziť s kórejsky spievaným albumom tak túto predprípravu zvládla na jednotku. Silná tanečná-electro vec, ktorá neumožňuje vydýchnuť .. a to „yeeeah“ na plné pľúca, ktoré zaznie pred posledným refrénom zbožňujem. Akurát text mi príde mierne otrepaný, ale tak našťastie toto je typ piesne, kde text je až na poslednom mieste. 9/10
  10. LET ME LET YOU GO – jediná balada na albume a mal som s ňou sprvu dosť problém. Ani nie tak hudobne ako skôr jazykovo. Doteraz som si ani neuvedomoval v akom jazyku Namie vlastne spieva. 90% to je síce angličtina, ale v predošlých piesňach jej dokonale sadla (nekoná sa žiadna šoková terapia ako keď som počul YEAH-OH alebo Go Round na Uncontrolled prvý krát v anglickej verzii a oproti japonskej si to vyžadovalo niekoľko vypočutí než som si zvykol ...teraz už ten rozdiel ani nevnímam). Tu mi však po prvý krát na FEEL albume tá angličtina až doslovne rezala uši (ono aj samotná veta: „hang onto this rope no more“ musí byť pre Japonca na mesiac práceneschopnosti s jazykom v sadre z toľkého dolámania, navyše keď je rovno v refréne a niekoľkokrát sa opakuje). Dospelo to až do štádia, že som si musel dokonca dohľadať text, aby som niektoré pasáže vôbec pochytil, čo je rozhodne škoda, lebo samotné lyrics sú úžasne dojímavé. Je to síce jedna najtypickejšia US balada, akých sa ročne urodí tisíce, ale v rámci balád od Namie to pôsobí sviežo. Na jej najlepšie kúsky typu I Will, Wishing on the Same Star, All For You a pod. nemá ani zďaleka, ale zase má baví o niečo viac ako pre Namie dosť typické Love Story alebo Tempest z Uncotrolled, ktoré boli síce skvelé, ale nepriniesli do jej „balado-tvorby“ absolútne nič nové. 7/10
  11. CONTRAIL – tu nie je čo dodať. Pre mňa albumový vrchol a jediná pieseň, ktorá je z väčšej časti spievaná v japončine. Pieseň s tou najpríjemnejšou atmosférou, neskutočne pozitívnym feelingom, vynikajúcim textom s posolstvom (navyše ju dotvára podobne ladené PV) ..a ten energiou nabitý refrén mi znie v hlave neustále (Life, watashi wa sore wo shitteirunda). Namie ma vážne vynikajúci hudobný vkus, síce si hudbu nekomponuje sama a aj málokedy píše texty, ale za to má hlavné slovo pri tom ako znie výsledná podoba piesne a podľa jej slov vždy robí len hudbu, ktorá ju v danom období baví. Contrail je jasným dôkazom o jej bezchybnom vkuse ;) 10/10
  12. STARDUST IN MY EYES – podľa názvu aj zaradenia na koniec albumu som čakal, že sa bude jednať o druhú baladu na albume. Ale nie, Stardust In My Eyes pokračuje v atmosfére navodenej v Contrail. Hlavne tá „violin part“ niekde v strede piesne ma potešila. Príjmený popový song plný pozitívnej energie. Možno len, že v závere albumu a hlavne po prvotriednej Contrail až tak nevynikne. Pokojne by som miesto v trackliste zamenil za CAN YOU FEEL THIS LOVE. 7/10
  
  CELKOVO: 80% = 8/10 alebo 4/5
  PS: Damage je síce vynikajúce skladba, ale nezaradenie na album nakoniec chápem. Pieseň s takto silným gitarovým podkladom by sa na electro/dance-pop album vôbec nehodila (ani si neviem predstaviť, kde by mala byť v trackliste zaradená, aby nepôsobila rušivo)
  
  

• Album je v pohode, nenáročné počúvanie... (Frankie, 03.08.2013 22:12) Reagovat

  Som rád, že ste zrecenzovali tento pre naše končiny neznámy album...ale toľko dobrých albumov vyšlo poslednú dobu:
  - KT Tunstall - Invisible Empire/Crescent Moon
  - Ciara - Ciara
  - Jay-Z - Magna Carta...Holy Grail
  - Sara Bareilles - The Blessed Unrest
  - Robin Thicke - Blurred Lines atď...atď....a vy ste nič nezrecenzovali....
  
  

7/10

Recenze: Čechomor drží na desce "Švarní šohajové" laťku pořád slušně vysoko Čechomor patří ke stálicím naší scény. Za necelých čtyřicet let existence vydala skupina množství alb a představila spoustu různých projektů. Na klasické řadovce "Švarní šohajové" přináší novou tvorbu, která ale logicky... čtěte zde

Vydáno: 19.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Kato (Prago Union) - Nejraději bych založil hnutí za poslouchání desek Letos vyšla Katovi rovnou dvě alba: na "A)Týmu" pracoval s Restem, druhé "Zvukoloď" připravil pro Prago Union. Na konci listopadu navíc začne výstava jeho obrazů. Do toho se podílel na rapovaném muzikálu "Noc zlomených nehtů", ve... čtěte zde

Vydáno: 18.11.2024 15:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Osamělý jezdec Poly Noir sice říká "K mýmu ohni nesedej", jeho temný svět ale za návštěvu stojí Frontman crossoverové Insanie má rád westerny, noirové kriminálky, zádumčivou atmosféru děl Cormaca McCarthyho i temnou country. Záchvěvy těchto lásek můžeme letmo zachytit i v jeho domovské kapele, nicméně plně toto podhoubí... čtěte zde

Vydáno: 18.11.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Album "From Zero" je velkolepým znovuzrozením Linkin Park Sedm let po tragickém odchodu jedinečného a nezaměnitelného zpěváka se Linkin Park vracejí. V pozměněné sestavě, s novým bubeníkem a hlavně s výraznou vokalistkou za mikrofonem přicházejí s čerstvou studiovou nahrávkou "From... čtěte zde

Vydáno: 17.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Kometa inovátorů metalu jménem Sleep Token zazářila i nad Prahou Organizátoři z Rock For People se se Sleep Token patrně už stihli skamarádit. Během dvou let je do Česka, tentokrát do O2 universa, přivezli potřetí a určitě ještě ne naposledy. Zatím největší koncert party fungující teprve od... čtěte zde

Vydáno: 16.11.2024 13:00 v sekci Naživo