Frankmusik je typ muzikanta, kterého mají všichni rádi. Nikomu vlastně nevadí, a komu by vadit mohl, ten ho ani nezná. Takže je všechno v pohodě. Až na to, že tahle věta platila do letošního června. Do doby, kdy tenhle Brit vydal svou třetí desku "Between". Ta se totiž vážně nepovedla.
4/10
Frankmusik - Between
Vydáno: 08.06.2013
Celkový čas: 44:58
Žánr: pop, electropop
Skladby: Chasing Shadows, Map, Cake, Captain, Pins And Needles, Fast As I Can, Life (Is My Revenge), How Do We Know? (feat. Cara Salimando), Stronger, Did Love, Final Song, Hidden: Thank You
Vydavatel: VDI USA
Když se
Frankmusik před nějakými pěti lety zjevil na scéně, působilo to jako taková ta facka na probrání se. První nádech v klimatizované místnosti po příchodu ze třicetistupňového vedra. "3 Little Words" byla pecka, která funguje i po těch letech, a třeba takovou "Confusion Girl" si pánové z
Hurts oblíbili natolik, že z ní udělali
"Stay". Ha ha. Jenomže! V roce 2013 je Frankmusik patetický baladický kýčař, který svoje třetí album "Between" jakoby uplácal z toho nejhoršího, co kdy udělal.
Od vydání
"Do It In The AM" se toho přitom změnilo dost na to, aby se dalo mluvit o změnách k lepšímu. Vincent Frank Turner
byl odejit z labelu a rozvázaných rukou využil k uzavření kapitoly jménem Frankmusik. Projekt
Vincent Did It ale, jak se zdá, skončil dřív, než pořádně začal, a
letos v březnu začalo být jasné, že
Frankmusik's not dead, tyvoe. Nebo totiž vlastně
IS dead...
Pokud jste totiž měli rádi Frankovy originální nervní beaty jeho úplně první prvotiny, jednoduše utřete. Na "3 Little Words" vzpomíná tak maximálně "Captain". To by asi až tak nevadilo, přece jen každý se posouvá a i přes originalitu nejde ustrnout na jednom místě. Na svém
debutu ovšem Frankmusik nabídl tehdá i pár balad (vzpomeňme například obludnou verzi zmíněné "Confusion Girl") a dnes je to přesně ten směr, kterým se rozhodl se vydat. A to není vůbec originální. A už vůbec ne vtipné. A ani trochu hezké. Je to nepovedené.
Frankův baladický electropop se po většinu těch pětačtyřiceti minut utápí v pompézních beatech a synťákových plochách a la (zase ti zmínění) Hurts. Otvírák "Chasing Shadows" v tomhle případě prozradí všechno: "Between" bude utahaná deska plná patosu a Frankových vysokých poloh, které nejsou ani zdaleka tak příjemné na poslech, jak si zpěvák myslí. A posluchač těch výšek dostane požehnaně.
Vybrat z těch dvanácti písní nějakou povedenou se dá jen těžko. Odhlédneme-li od formy samotné, nezadařilo se ani z hlediska zvuku, který je tupý a nevýrazný. Kdo v půlce neusne, ten se tak akorát namíchne a úplně všichni si pak při "Final Song" řeknou: Zaplaťpánbůh! Pokud má být "Between" tou druhou mízou osvobozeného
Frankmusika, odhaluje akorát další prasklou bublinu.