Technicky vzato proti S Club 7 člověk nemůže téměř nic mít. Jejich desky jsou totiž po profesionální stránce velmi dobře zvládnuté, členové umí zpívat, písničky jsou příjemné, nic nevadí, nic nepřečnívá. A možná v tom je zádrhel.

Minulé album této sedmičlenné teenagerské partičky, nazvané "7", se mi docela líbilo, protože narozdíl od jiných britských popových kolegů na albu nebylo slabší písničky, i když většinou ve spotřebním popu platí pravidlo "maximálně tři hity a zbytek balast, vždyť za rok vyjde další deska". "7" však obsahovalo téměř samé potenciální hity a výplně jen velmi málo. S novinkou už to tak slavné není. Po hudební tránce se nezměnilo zhola nic, pokud nebere za výjimku trošku tanečnější zvuk pilotního singlu "Don't Stop Movin'", který dokonce dvakrát dobyl vrchol britské hitparády. Zbytek alba se nese na standardní vlně soudobého britského popíku a nic zajímavého se na něm neděje. To však neznamená, že by písničky byly špatné, prostě jen zní stále stejně. Hitů je tady stále hodně, ať už pomalejší "Have You Ever" či poněkud postarší singl "Never Had A Dream Come True", který se objevil už na britské verzi minulé desky. Zaujme třeba retrodiscozvuk v "Dance Dance Dance" nebo trošku nafunkovatělá "Summertime Feeling", zbytek prošumí, ale na druhé straně nijak neurazí a docela příjemně se poslouchá.

"Sunshine" je ale docela zajímavé jednou věcí - je obrovsky pozitivní. Otázkou sice je, zda podobné kreslení světa jen růžovými barvami a tvorba veselé nálady je to, co teenagerům v něčem pomůže, ale pop má být přece o dobré náladě, tak co.

Nová deska S Club 7 je určena maximálně lidem do osmnácti let na jejich první opilecké večírky a sexuální hrátky. Ti můžou v pohodě slyšet celé album několikrát dokola. Ostatním příznivcům popu bohatě postačí několik singlů, které uslyší na rádiových vlnách, protože u S Club 7 platí, že to nejlepší je na singlech. Pohoda bez problémů. Sunshine.