Pátá deska pensylvánské kapely Live nazvaná "V" je dobrým příkladem způsobu, jak se může skupina vypořádat s rockem, metalem, elektronikou a world music současně. Live toho všeho použili k získání některých bodů, které u méně zapálených fanoušků v posledních letech ztratili.
7/10
Live - V
Celkový čas: 52:40 minut
Skladby: Intro, Simple Creed, Deep Enough, Like A Soldier, People Like You, Transmit Your Love, Forever May Not Be Long Enough, Call Me A Flow, Flow, The Ride, Nobody Knows, OK?, Overcome, Hero Of Love
Vydavatel: Universal
Live byli vždycky trochu podivná kapela, která se zmítala hudebně kdesi na pomezí mezi metalem, rockem a popem a zároveň byla díky svým textům složitěji přijatelná pro masovou společnost. Přesto se jí ale povedl parádní průnik s druhou deskou "Throwing Copper", které se v roce 1994 prodalo přes dvanáct milionů (hlavní zásluhu na tomto úspěchu měl především singl "Lightning Crashes", jehož chytlavý refrén a temně rocková struktura kolovala i českými rádii). Ačkoli se jejich další dvě desky už zdaleka tak nadšeně neprodávaly, zůstali Live stále relativně atraktivní a populární kapelou.
"V", pátá deska souboru, byla celá napsána během světového turné k předešlému opusu "The Distance To Here", které trvalo plných čtrnáct měsíců, a proto asi nepřekvapí, že novinka byla údajně natočena za tři a půl týdne v jednom z losangeleských studií. Ed Kowalczyk, zpěvák, kytarista a hlava Live, byl dle vlastních slov posedlý skládáním, pročež se všechen volný čas mezi jednotlivými koncerty světové šňůry snažil využít ke psaní. A cestování po světě je z desky znát, v textech se hodně objevují odkazy k daleké východní kultuře, kterou Kowalczyk konfrontuje se západní civilizací, jež je podle něj zkažená:
"Na východě umějí odpočívat... my si myslíme, že jsme nejlepší / ukázali jsme světu, že peníze jsou jediné, co nás zajímá..." ("The Ride"). V té samé písni, z níž jsem použil textovou ukázku, lze snadno rozpoznat i hudební asijskou inspiraci v podobě charakteristického indického ženského vokálu ala
Natasha Atlas. Live ve svých skladbách vůbec vyjadřují jakousi skepsi (bohužel poněkud ordinérní, ne-li schematickou):
"Ve snu, který jsem měl, jste stáli nad umírajícím světem...". Tatáž pasáž ale pokračuje vcelku zajímavou a na rozdíl od předchozího verše originální cestou:
"Ve snu, který jsem měl, jsem stál na pódiu s Queen, Michaelem Stipem, Eltonem Johnem, Springsteenem a Bonem a zpíval hallelujah, rock 'n' roll je král..." ("People Like You").
"V" je pro Live čímsi jako klíčem k znovuzískání publika. Jak jsem už zmínil, dvě předešlá alba se sice prodávala slušně (dohromady cca 4,5 milionů nosičů), ale přesto se jednalo o zklamání. Zvláště třetí deska "Secret Sadamashi" byla hodně ambiciózní a svým charakterem - podivným hybridem rock-popu a metalu - i dost ambiciózní. "V" v ledasčem navazuje právě na toto album, ale na rozdíl od něj je přímočařejší, jednoduší a rozhodně přístupnější. Nejen, že skupina upustila od textů, které se rovnaly nebetyčné samochvále spojené s absolutní nesrozumitelností, ale i její hudební projev se nese v hávu jasnějších barev. Pořád máme co do činění s muzikou rozhodně tvrdší, než co se počítá za klasický rock, ale vše je podáváno v míře decentní, přitom odlišné od mainstreamu. Navíc nezůstali Live hluší k moderní, elektronické tvorbě, a tak se na desce setkáme i s rapem (v "Single Creed" k nám hovoří
Tricky) nebo nějakým samplíkem.
Live točí hudbu, která je přímo určena k živému vystupování. Je energická, melodická, tak akorát tvrdá, aby se z ní na koncertě nestal jednolitý metalový hukot. Je bohužel škoda, že nemáme možnost v nejbližší době Live vidět na vlastní oči, proto musíme vzít zavděk alespoň touto deskou, která vrací kapelu znovu na cestu k normálním lidem.