Všudypřítomný prach, pach piva a krůpěje potu nekonečného davu na Střeleckém ostrově nahradil mráz a poloplný Palác Akropolis. Čas se posunul o půl roku vpřed a O.Children se vrátili zpět. "Předvedli koncert roku," nadšeně tvrdí zpěvák kapely The Linings Vlado Sejk. A s tímto názorem rozhodně nezůstává osamocen.
Živě: O.Children
místo: Palác Akropolis, Praha
datum: 11. února 2013
Setlist: Melot, Ezekiels Son, PT Cruiser, Swim, Dead Disco Dancer, Heels, I Know, Oceanside, Yours For You, Fault Line, Chimera, Lily's Man, Holywood, Ruins, Radio Waves, Ace Breasts
© Tomáš Martínek / protišedi.cz Čtveřice
O.Children vznikla na základech kontroverzního seskupení Bono Must Die. Zpěvák Tobias O'Kandi by mohl s přehledem dublovat zesnulého hlavního hrdinu "Zelené míle", akorát by jej nemohl dabovat, protože má hlas jako
Nick Cave.
To všechno a ještě mnohem více už vědí ti, kdo vloni navštívili United Islands. Hlavní hrdinové loňských Ostrovů se pak začátkem tohoto týdne do Prahy vrátili, aby dokázali, že loňské letní tlení nebylo náhodné a že dokáží českou metropoli zfanatizovat, kdy si usmyslí. Ve dne, v noci, venku, uvnitř, v létě, v zimě. Kdykoliv. Kdekoliv. Za použití stále stejných, stále stejně působivých, působících prostředků.
Pro někoho skýtá hudba příležitost k odpočinku, odreagování, zotavení se a úniku od starostí běžných dní. Někdo ji pěstuje jako koníčka, inspiruje ho, další ji znásilňuje jako kulisu a někdo jiný zase pomocí hudby zintenzivňuje své prožitky. Nemalá skupina lidí pak hudbu využívá ke změně vědomí. Interpret je v daném případě pasován do role jakéhosi guru, jenž během několika písní, během několika minut od základu změní momentální mentální nastavení jedince, momentální mentální nastavení davu. Není na světě mnoho schopnějších, hudebních, duchovních vůdců, manipulátorů a médií než O.Children.
© Tomáš Martínek / protišedi.cz Ti kluci moc dobře ví, jak moc dobře ovládají magii (ať už si pod tímto démonickým slovem představíte cokoliv, jakkoliv zabarveného). Bylo to znát před koncertem, při koncertě i po něm. Prostřednictvím absolutního soustředění se, s vědomím, že bezmezně věří tomu, co dělají, dějí divy. Patetické poetično k nim tak nějak patří, podobně jako lhostejná gesta směrem k fanouškům a fanynkám. Vždyť i takový
Interpol naživo více komunikuje s publikem než právě O.Children.
Koncert O.Children pohledem zpěváka The Linings Vladimira Sejka
Říkáte Paul Banks, jo? Ne, to O.Children předvedli koncert roku. Ano, je teprve únor, ale nenapadá mě, kdo by musel přijet, abych o svém tvrzení alespoň na moment zapochyboval. Když jsem zpěváka Tobiho potkal hodinu před koncertem v kavárně, málem jsem si vykroutil hlavu - a to rozhodně nepatřím mezi trpaslíky -, kromě své výšky mě zaujal i zvláštním charismatem, něčím nepopsatelným, co z tohoto třímetrového černocha intenzivně vyzařovalo. Když začal samotný koncert, často jsem musel přehazovat mezi rolí fanouška a hudebníka. Jako běžný návštěvník jsem si celé vystoupení, hlavně tedy ten vygradovaný závěr, maximálně užil. Jako hudebník jsem od prvního riffu zatoužil mít taky takovou kapelu, být hubený Brit s železnou tváří, mít všechno na háku, nebo se tak alespoň tvářit... no sakra, zahrát "Dead Disco Dancer" jako pátý track? Mít tu odvahu! Po skončení zmíněné hymny jsem si říkal, že už vlastně můžu spokojeně odejít domů a snít svůj malý český sen, ale samozřejmě jsem zůstal a sledoval sebevědomý set, plný výborně napsaných písní. Tobimu jsem visel na rtech, a když s ledovým výrazem ve tváři prohodil, že je ten koncert magický, býval bych jeho slova podepsal krví. Škoda slov, koncert roku. Tečka.
© Tomáš Martínek / protišedi.cz Pro futuretro kvarteto O.Children se jednalo o vůbec první klubové vystoupení v Česku, o trémě však nemůže být řeč, vždyť na aktuálním turné kapela obden koncertuje prakticky po celé Evropě (do Prahy dorazila ze Stuttgartu, následně zamířila do Turína). Přesto se díky loňským Ostrovům česká metropole nesmazatelně zapsala do srdce kapely, jak potvrdil po skončení únorového žižkovského koncertu frontman Tobias.
"Vloni v létě jsme zažili neskutečnou vřavu na United Islands, i proto jsme neváhali přijet do Prahy znovu, jen jsme nevěděli, zda opět čekat něco tak výjimečného, nakonec se vše opět povedlo, byť letošní vystoupení mělo zase jinou atmosféru než to loňské. Tentokrát jsme si více hráli s magií." Koneckonců, své by o magii mohli vyprávět groupies, které O.Children nad ránem jako správní dekadenti střídavě uspokojovali...
