Není to tak dlouho, co si vlnu kritiky slíznul Radiožurnál za svou diletantsky volenou hudební dramaturgii. Kauza proběhla většinou médií, ČRo nakonec slíbil nápravu, na které se údajně pořád systematicky pracuje. Nakonec i strojvedoucí na HPP Radek Sedláček odešel obšťastňovat svou dramaturgií posluchače radia Černá hora (alespoň dle posledního seznamu lidí oslovených do akademie populární hudby Anděl).

Česká televize se v ostudě snaží svého bratra z Vinohrad rychle dohnat. V lednu totiž utopila i "Medúzu", která znamenala poslední hudební útočiště veřejnoprávní televize. Ačkoliv se dá argumentovat, že "Medúza" měla zastaralý formát (a navíc stejně určen spíše pro teenagery), nedá se jí odpárat jedna věc: byla to poslední šance, kde tuzemští interpreti měli naději, že jim veřejnoprávní médium pustí jejich klip.

Projel jsem televizní program kanálů ČT, abych si udělal ucelený objektivní obrázek. Výsledek není překvapivý. Výtvarnému umění se hodinu věnuje "Artmix", kinematografii dvakrát týdně zastupuje "Film 2013" a tematickým pořadem je i "Divadlo žije". Pak tady máme dva pořady tvářící se, že se kultuře věnují obšírněji - "Kultura v regionech" a "Kulturama". Prvně jmenovaný o hudbu zavadil naposledy v listopadu loňského roku, to když se věnoval knize (!) "Dějiny kytary". "Kulturama" se pak věnuje hudbě zhruba pět minut týdně. Tedy pokud hodně přimhouříme oči. Poslední hudební reportáže jsou totiž tyto: folkové duo Kieslowski (5.1.), narozeniny Pavla Bobka (30.12.) a Umakart (8.12.).

Už slyším tu výhradu, že je přeci vysílán pořad "ČT live". Jistě. Koncert bubeníka Buddyho Milese, co hrával s Jimim Hendrixem, v pondělí po půlnoci a ve čtvrtek ve dvě ráno. Ruku na srdce, to není zrovna up-to-date performance. Stejně jako vystoupení ostravských Buty, ve vztahu k nimž zřejmě Studio Ostrava trpí nějakým nevysvětlitelným oidipovským komplexem, jinak nelze pochopit, že deset let po jejich poslední slavné éře nás neustále krmí neutuchajícím přívalem materiálu právě o kapele kolem Radka Pastrňáka. Nicméně, kdybyste měli chuť, můžete se na jejich gig z ostravského (překvapivě!) klubu podívat v pátek před půlnocí nebo v neděli ve tři ráno.

Muzika zkrátka na České televizi nemá místo. Chápu, je třeba každý den někam narvat těch dvanáct minut socialistických novinek ve zprávách "Před 25 lety", stejně jako je nezbytně nutné dát každý týden prostor životním ztroskotancům pomocí "Pošty pro tebe", nemluvě o vzdělávacím pořadu "Taxík", kde vám Monika Absolonová dokáže, že umí řídit i mluvit zároveň.

Česká televize sice nemusí honit čísla sledovanosti, přesto si tam v zatuchlých komůrkách stále někdo potřebuje honit alespoň ego. Vždyť těch zatrhnutých pořadů o muzice bychom se snad ani nedopočítali. Namátkou výtečný "Paskvil", dále "Pomeranč", "Musicblok", "Noc s Andělem", "Velká a malá noční hudba", "Hotel Insomnia" nebo již jmenovaná "Medúza".

Veřejnoprávní televize by ze své podstaty měla informovat a vzdělávat. Ve vztahu k muzice nedělá ani jedno. Důsledkem je, že interpreti například ztrácejí motivaci točit klipy. Pokud jste slavnější, máte štěstí a znáte dobré lidi, tak vám klip pustí maximálně v půl sedmé v "Dobrém ránu". Na Óčku si dávno vybrali cestu útoku na mladší ročníky, stejně jako na tuzemské verzi MTV, kde progresivní hudba téměř nemá prostor.

Kulturní situaci by vždy měla zachraňovat televize veřejnoprávní, proč si ale na Kavčích horách "zasedli" na hudbu, vám nikdo neodpoví. Zřejmě ji nesnáší, nicméně se tím aktivně zúčastňují devalvace hudebního vkusu. A my tak můžeme závidět třeba nadšencům do architektury, kteří mají hodinu týdně. A taky prskat na rozhovory jako je tento. Rozhovory, které se zpětně ukazují jako plné lží a dotváří dojem molochu, kde pravá ruka neví, co dělá levá... aby ve finále zjistili, že ani jedna ve skutečnosti nedělá nic.