To nejlepší aneb... když je z čeho vybírat

04.12.2001 01:00 - Filip Hrubý | foto: facebook interpreta

"Whales And Dolphins" je výběrem toho nejlepšího z tvorby u nás takřka neznámých Terrorvision, kteří v létě ukončili svou třináctiletou kariéru. Ačkoli bývají podobné výběry spíše smutnou přípomínkou smutného nepoměru mezi skutečným "best" a obyčejnou vatou, v případě Terrorvision to neplatí. Bylo totiž skutečně z čeho vybírat.
8/10

Terrorvision - Whales And Dolphins (Best Of)

Skladby: Perseverance, Tequila, Alice, What's The Matter?, Discotheque Wreck, Some People Say, Bad Actress, Easy, Pretend Best Friend, Josephine, New Policy One, Celebrity Hit List, Fists Of Fury, My House, 3 Wishes, Middleman, American T.V., D'Ya Wanna Go Faster, Oblivion
Celkový čas: 58:10
Vydavatel: EMI Czech Republic
Album "Whales And Dolphins" s podtitulem "The Best Of Terrorvision" je labutí písní souboru, který není v našich zeměpisných šířkách příliš znám, ačkoli v rodném Albionu platil za jistě více než lokální hvězdu. Kapela z britského Bradfordu stihla za svou třináctiletou kariéru vydat pět regulérních alb a umístit pár svých písniček na nejpřednější místa britské hitparády (naposledy v lednu singl "D'Ya Wanna Go Faster" z poslední desky "Good To Go"). Aktuální paběrkové album je klasickou snahou firmy vyždímat z již mrtvé akvizice, co se dá. Naštěstí pro posluchače je v tomto případě z čeho vybírat.

Na první poslech může výběr působit jako dokument cesty souboru od klasického ostrovního kytarového soundu z počátku devadesátých let, přes americký grunge až po streetrock ala Guns'n'Roses. Při bližším pohledu na booklet však zjistíte, že Terrorvision jsou, spíše než epigony a trendaři, rockovými chameleóny, kteří mohli znít v roce 1993 jako Pearl Jam ("Alice What's The Matter"), zatímco o osm let později jako Jesus Jones ("D'Ya Wanna Go Faster"). Leitmotivem jejich tvorby jsou zkrátka neustálé reinkarnace na trase od Oasis k Metallice a zpět. To, že si Terrovision při takovémto přístupu dokáží zachovat vlastní tvář, je obdivuhodné, že navíc dokáží opentlit většinu skladeb energickými a našlápnutými aranžemi, které korunují hitovými melodiemi, působí jako malý zázrak.

Ačkoli u nás Terrovision na úsvitu své kariéry hráli (v roli supportu Motorhead), širší popularitu si nikdy nezískali. Proč, to je mi záhadou. Napadá mne, jestli to netkví v českém kastovnictví a škatulkaření, s jakým se, dříve více než nyní, dělíme na "metalisty", "technaře", "popaře", "folkaře" či "nezávisláky". Terrovision by si přitom mohli získat srdce nejen fanoušků Manic Street Preachers, Reef či Oasis, ale bezpochyby také zarytých příznivců Aerosmith, Kabátu či Nirvany a Foo Fighters. Z rockově melodického amalgámu, který se nestydí za silné melodie, ani neopovrhuje pořádně boosterovanou kytarou, navíc čiší řádná porce nadhledu a humoru. Proto si Terrovison můžou dovolit paradovat Police ("New Police One") či zpívat jaké to je, když se vám z nejlepšího kamaráda stane kamarádka ("Josephine").

Best of výběry jsou v mnoha případech především marketingovým tahem vydavatelských firem, respektive sbírkou pár hitů a "previously unreleased" skladeb, což obvykle jenom podtrhuje jejich nevyrovnanou úroveň a zanechává za sebou hořkou příchuť čehosi umělého a křečovitého. Nezbývá než zakončit tím, že "Whales And Dolphins" do této kategorie rozhodně nepatří, ba co víc, překračují její stín mílovými kroky.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY