Mladé domácí kapely je třeba v jejich snaze podporovat. A tak když jsme byli požádáni o zrecenzování nového EP "Nezapomeň" skupiny Mimo Realitu, nebyl důvod odmítat. O punk-rock se na musicserveru starám, ale za sebe musím říct, že z vlastní iniciativy bych o těchhle pěti skladbách nikdy nepsal. Nemám totiž v úmyslu jakýmkoli způsobem veřejně hanit mladé muzikanty, kteří se snaží tvořit. Jenže když si kluci sami požádali o to, aby se o téhle k uzoufání nudné, textově primitivní a vlastně jakkoli nezajímavé nahrávce psalo...

Původně jsem si myslel, že Mimo Realitu dostanou velký plusový bod za to, že se nesnaží cpát si knedlík do pusy a tvoří hudbu ve své mateřštině. Jenže to by je nesměl dostihnout nakažlivý Jaksi-taksi-syndrom, který z EP "Nezapomeň" dělá prakticky neposlouchatelný produkt. Rýmy typu "hudbou to smaž... sluchátka tam vraž" nebo "hvězdný války... on taky" jsou prostě odzbrojující i pro rytíře Jedi. Na básnický střevo se sice v tomhle žánru nehraje a je klidně možné, že budoucnost přinese určitý progres, ale když se podívám právě na Jaksi taksi, ruku do ohně bych za to nedal.

Mimo Realitu jsou sice agresivnější, ale muzikálně bohužel ještě o level níž než jejich starší a protřelejší kolegové, takže si asi dokážete představit, jak těch pár akordů v pozadí totálně průměrného vokálu vypadá. Podobně znějících pop-punkových kapel, které zpívaj' o ženských, jsou na Bandzone desítky. A další desítky, které to dělají líp. Pravda, ne každý má ale tu odvahu přijít se svou tvorbou takhle na veřejnost. Za to patří chlapcům bludišťák. Jenže zatím by prostě bylo lepší zahrát si pro těch pár svých někde v klubu, dát jim EPčko u vstupu, aby se o vás vědělo, ale nic víc. Čert vem nějaký bodování, ale když to musí být. Dva za hudbu, ten třetí máte za kuráž.