Dubový opar Nana Zorin

18.11.2001 09:38 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Jeden z řídkých, ale o to víc připravovaných, koncertů jednoho z objevů loňské tzv. taneční scény - Nana Zorin - ukázal další případ, kdy česká skupina může znít osobitě a na úrovni s okolním světem, přičemž výchozím stylem je dub. Zazněly logicky především skladby z prvního CD "Shooting Stars", ale došlo i na novinky.
Nana Zorin - Shooting Stars
© facebook interpreta
Na Nana Zorin jsem se těšil, protože jejich loňské album "Shooting Stars" mě oslovilo svou dubovou atmosférou. Vzhledem k jejich nečastému koncertování jsem si živé provedení alba nemohl nechat ujít. Málo koncertů má výhodu, že je možné připravit něco speciálnějšího, a to byl případ Nana Zorin, v upoutávce na koncert si můžete přečíst, co připravili.

Nelhali, zhruba ve čtvrt na devět na scéně za tajemného osvětlení začali hrát Karlos-T na klávesy, Martin-C na kytaru a Zdeněk Duroň na bicí. Zpěvačky Niky-B a Dr. Karyho jsme se ale nedočkali, zpíval, tedy spíše mluvil, tanečník na vyvýšeném pódiu. Na druhém podstavci předváděla své taneční kreace dívka, nutno ocenit, že díky ní snad přestaly mít některé slečny zbytečné psychické problémy, pokud jde o jejich tukovou vrstvu. Po úvodním delším intru už přišla Nika na pódium ve sladkých červených šatečkách (nejprve skoro zakrytých) a také Dr. Kary, a Nana Zorin spustila své dubové kompozice. Logicky vycházeli z jediného alba "Shooting Stars", i když i na věci z EP "1714" došlo. Místy jsem se hůře orientoval, o kterou skladbu jde, protože se rozhodně nejednalo o pouhé přehrání verzí z desky, naživo jsou Nana Zorin ještě víc o dubovém rytmu. Línější houpavé kousky byly proloženy rychlejšími (relativně) skladbami, které se už blížily k technovitějším končinám. Co mají opravdu Nana Zorin unikátní, je neuvěřitelně přesný rastafariánský projev Dr. Karyho včetně obleku. Stačilo zavřít oči a výlet na Jamajku byl zajištěn. Nika B se svým jemným hlasem je dobrým protikladem. Vzhledem k echování byl však její projev oproti desce méně zřetelný, ostatně i Dr. Karymu příliš nebylo rozumět, pokud se nejednalo o "refrény" typu "be responsible" nebo "freedom". Zazněly také novinky, ale zvukově se nejednalo o žádné velké vybočení.

Oproti propagačnímu materiálu byla vizuální podoba o něco chudší (žádné převlékání šatečků na pódiu nebylo :), ale pořád šlo o nadstandard. Kromě již zmíněných tanečníků (občas se na pódiu objevila ještě jedna tanečnice, ale její výstupy nějak nezapadaly, neměla také moc místa) bylo možné koukat na velké plátno, kde byly promítány zajímavé počítačové animace. A světla se také snažila.

Slušně zaplněné Roxy (i když oproti Hypnotix...) si užívalo a tančilo. Já také, takže poslední poznámky berte jako následné hledání pih na kráse. V případě bubeníka moc nechápu, proč drtivá většina základních rytmů jela z mašinek a on mnohdy pouze paběrkoval s perkusemi. Také používané rejstříky kláves by se mohly víc lišit, skladby tak trochu splývají. Ale stejně to byl dobrý koncert. Přesvědčit se o tom budete moci asi i vy, kteří jste v Roxy nebyli, protože jak to vypadalo, celý koncert pravděpodobně natáčela TV.

Nana Zorin, Roxy, Praha, 15.11. 2001


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY