Xindl X za sebou nemá úplně nejlepší životní etapu. Rozešel se s partnerkou, o čemž úspěšně a neúnavně informoval český bulvár. Rozešel se i s několika dobrými přáteli, o čemž hovoří v rozhovorech on sám. A pod vlivem životních zklamání napsal desku "Lá$ka".
4/10
Xindl X - Lá$ka
Skladby: Dočasná svatá, Zlato, Pomeje, Hypermarket, Enyky benyky, Chodník slávy, Kluci na plakátě, Štědrý večer nastal, Ulity, Bílej kůň, Hele hele, Casio, Píseň Davidova, Cool v plotě (s Karlem Gottem), Štědrý večer nastal (s Kazmou a Brunem)
Vydáno: 24.9.2012
Celkový čas: 59:10
Vydavatel: Universal
"Lá$ka" je jeho třetí studiová deska a je jiná. Už netěží z toho, co vždy uměl nejlépe - svěží hrátky s češtinou, výborný smysl pro pozorování okolí a následné glosování světa, v němž žijeme. Teď většinou hledá nové, nevyšlapané cesty, což jako snaha působí sympaticky, bohužel to ale nefunguje. Koncepční album o různých podobách lásky zatížené bulvárem, penězi, slávou a marketingem tak mohlo být pro zpěváka dobrou terapií, posluchači ale příliš užitku nepřinese. Nebo jinak.
Xindl X hledá dnešní podoby lásky, ztrácí ale sám sebe.
V jeho hudbě nikdy nešlo o hudbu. Teď se, bohužel, spolu se svou kapelou, snaží dohnat šťávu, která aktuálně chybí mnoha nudným, klišovitým a často i debilním ("Štědrý večer nastal") textům (čest výjimkám, jako jsou "Casio" nebo "Kluci na plakátě"). Jenže hudba se tu teď potýká s řadou problémů. Technicky skvělým bratrům Cidlínským totiž chybí jiskra. Výsledkem jsou nemastné a neslané přeprodukované cajdáky, které neurazí ani nenadchnou. Samotný nezpěvák Xindl X pak zpívá mnohem víc, než je zdrávo, což nepříjemně drásá uši hned při úvodní "Dočasné svaté" nebo na "Chodníku slávy", ale i v dalších skladbách.
Je fakt, že tu jsou pořád i povedené hlášky, dobré rýmy, nezvyklé obraty. Ládek i dnes umí být pohotový a při verších typu
"mám rytmus jako Klus / klus jako Rytmus" nebo
"když sleze z pódia / je tak trochu dia / prostě nemastnej neslanej / chutná celkem nijak" to funguje. Baví. Ale tento
starej Xindl se na albu objevuje jen zřídka. Bohužel.
"Lá$ka" je protkaná koktejlem ze sebeironie namíchaným s kritikou a nastavováním zrcadla konzumu a bulváru. Jsou tu reflektovány mediální hry i hvězdičky. Xindl X zpívá, že
"duchu vládne hmota", ale samotné album paradoxně směřuje právě k hmotě, za svou (jistě pečlivě a správně vybranou) cílovkou. K posluchači, který si zřejmě nespojí třeba citaci z Nohavicovy "Halelujá" a možná ani nepozná, že "Enyky benyky" se snaží hrát na strunu, která funguje
Tomáši Klusovi, ale tady jde o pokus degradovaný kolovrátkem bez emocí a prožitku. Podobně, jako když
Daniel Landa zpíval
Karla Kryla.
Xindl X s třetí deskou zapadl do toho, co sám nejvíc kritizuje. Nechal se unést a pod vlivem velkých životních zklamání nahrál svou nejhorší desku. Pokud zafungovala jako terapie, je to dobře. Byla alespoň k něčemu. Nového "Anděla", "Mamuta", "Dysgrafika" nebo "Chemii" tu ale nenajdete. Spíš jen přespříliš okaté odvary z "Lásky v housce".