Sedm ohnivých mužíků z Francie dalo dohromady svou další cikánskou desku se "španělskejma rytmama" (jak by řekl Jiří Šlitr). Jmenuje se "Somos Gitanos", a když odhlédneme od skutečnosti, že je to celé hudebně tak trochu na jedno brdo, máme před sebou celkem profesionálně natočenou desku s nespornými rádiovými hity.

Člověku neznalému hudby z Riviéry, v tomto žánrovém vymezení vybavenému pouze znalostí luxusního Manu Chaova songu "Me Gustas Tu", plamenná deska "Somos Gitanos" možná nepřímo připomene Santanův "Supernatural", i když elektrické kytary se tady u těch chlapíků rozhodně nedočkáme. Temperamentní akustické strunné nástroje, nejrůznější řechtačky a cingrlátka (těch nahráli cikánští králové do písní požehnaně) přímo vybízejí k tanci na barovém stolku. Zvukově je nahrávka velmi bohatá, skoro až přeplácaná. Nedá se o ní tvrdit, že by trpěla nečekanými zvraty v kompozici, zvukovými experimenty nebo výraznými a objevnými skladbami, při práci s kvalitním klišé si kapela zřejmě zaexperimentovala pouze v otázce výběru pozadí na společné foto - jednotvárnou stepní krajinu v pozadí bílokošilatých muzikantů nedávejte do souvislosti s kořeněnými odpichovkami, které se na cédéčku střídají s lyrickými baladami.

Mezi dvanácti tracky si našly místo i dvě instrumentálky, jinde nechybí pro tuto muziku tradiční vytleskávání a nahallovaná sóla španělek. U písně "Lleva Me El Compas" (asi "Miluj mě kompasem") se nabízí další srovnávání. Snad kdyby se zpěvák svým alkoholem orašplovaným hlasem nesnažil napodobovat originální vokální projev Natachy Atlas, byl by se i Divoký Anděl s bejsbolkou štítkem dozadu roztančil.

Rada na závěr. Na dlouhou cestu pobřežními dálnicemi si s sebou jednoduše vezměte do přehrávače nové Gipsy Kings, protože to je deska, při jejímž nenáročném poslechu dojedete rozveseleni k nejbližšímu semaforu ve městě a vybaveni silným klaksonem a posíleni hudebním kořením hulákajících strejdů z Gipsy Kings vyhrajete i tu nejsložitější tlačenici na křižovatce...