Pionýrský tábor Niny Person

10.11.2001 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Nina Person z The Cardigans se chtěla odpoutat od své mateřské kapely, sehnala pár hudebníků a s nimi natočila album "A Camp". Ačkoli se na něm nenacházejí špatné písničky, deska nedrží příliš pohromadě a spíš zní jako dost podivný slepenec různých stylů.
5/10

A Camp - A Camp

Celkový čas: 55:20
Vydavatel: Universal
U téhle recenze si rozhodně nemohu říci, že jsem ji napsal brzy. Ve skutečnosti jsem desku A Camp poslouchal s průběžnými přestávkami snad dva měsíce a pořád tak nějak nevěděl, co s ní. Mezitím jsem četl různé recenze v časopisech či na hudebních serverech, které album poměrně chválily. Já chválit moc nebudu, nějak přehnaně dobrá totiž není, i když se na celou nahrávku dá nahlížet z různých úhlů.

To, že se jedná v podstatě o sólovku Niny Person z The Cardigans, je už natolik omletá záležitost, že ji asi není třeba zrovna rozmazávat. Ale na druhé straně mi přijde, že noví spolupracovníci, kterými se zpěvačka obklopila, členy její domovské kapely nedokázali plnohodnotně zastoupit. Jasně, album obsahuje hodně různých stylových poloh, které je třeba ocenit, protože není nic horšího, než hodinové album, které se line stále ve stejném zvuku a stylu, což se vám u A Camp rozhodně nestane. Najdete tady dost tvrdé rockové skladby jako "Hard As A Stone", která jako by vypadla z desky Lennyho Kravitze, příjemné popůvky jako první singl "I Can Buy You", vyložené zvukové podivnosti typu "The Oddness Of The Lord", country "The Bluest Eyes In Texas" i spoustu pomalejších písniček, kde hlas Niny Persson opravdu vynikne. Ale nemůžu si pomoct, celé to nějak dohromady nefunguje. Jakoby muzikanti vedle sebe poskládali čtrnáctku různorodých, samostatně většinou povedených písniček, ale výsledný dojem jim byl úplně fuk. Jednotlivým skladbám se dá máloco vytknout, jsou povedené, pěkně znějí, každá je trošku o něčem jiném, ale téměř hodina se s touhle deskou prostě nedá vydržet. Na druhé straně dát si občas tři nebo čtyři kousky z ní, je záležitost poměrně příjemná.

Pokud máte rádi The Cardigans, sólovka Niny Persson se vám bude asi líbit, protože její charakteristický hlas hraje i tady prim. I když se od zvuku své kapely částečně odpoutala, nemyslím si, že by to bylo to pravé ořechové. Snad příště, kdy podle jejích slov budou A Camp tvořit zase úplně jiní lidé.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY