Kde začít? Nejspíš upozorněním, že punkové stavy pod Hřebčem jsem doplnil až v průběhu soboty, z pracovních důvodů mi tak utekla hvězdná jména předchozích dní jako The Misfits, 999, Madball nebo narozeninová třešnička na dortu Dead Kennedys. Cestou do epicentra dění jsem tedy nabíral poznatky z minulých nocí ve stanovém městečku rozesetém po přilehlých polích, kde se v době mého příchodu ještě zčásti vyspávala únava, zčásti už se za pomoci zbytků jídel a teplého rumu nabírala síla na závěr festivalu. A co jsem se dozvěděl?

"Hele, Madball a Dead Kennedys, tos' o hodně přišel, naprosto luxusní vystoupení, hned bych si to zopakoval. Díky pořadatelům za ně. Misfits mě zas tak nebrali, ale jsem rád, že jsem je viděl naživo," pověděl mi jeden z fanoušků. O pár metrů dál mu jiný kontroval: "Byl jsem na koncertě Jello Biafry, takže můžu porovnávat - a u mě teda rozhodně vede Biafra, Dead Kennedys se Skipem za mikrofonem mě neoslovili, není to prostě ono, není tam ta agresivita, ta šťáva." Ano, přesně takové názory organizátoři předpokládali již při odhalení tohoto překvapení. A jejich splněného snu. "No jasně, splnil se mi sen. Když hráli, nic jinýho pro mě neexistovalo, ani festivalová práce," povyprávěl mi jeden z nich.

První pankáči dorazili k Moravské Třebové už ve středu, největší nápor fanoušků nastal ve čtvrtek a obešel se bez ztrát na končetinách či rovnou životech. Regionální tisk i policie, která prý měla pohotovost, viděly situaci ohledně přístupu k areálu v blízkosti hlavního tahu Olomouc - Hradec Králové poněkud černěji. V sobotu ráno ale na silnici opravdu žádné stopy po krvi a nehodách nebyly. A tak spíše než dopravní komplikace byl problémem vyprahlý festivalový areál v polích, do kterého ještě preventivně přes den pražilo slunce, takže čím více se k večeru řádilo, tím rostl prašný mrak kolem pódií. Ale špína k festivalům patří, že...

Scény nabídla jubilující Podpára tři - na dvou hlavních se střídali tahouni, menší pak doplňovala žánrovou pestrost programu, nebyla ale hlavními nijak přehlušována a ani nějak zvukově šizena. Byl by zároveň omyl domnívat se, že z hlavních stageí se valily jen a pouze punkové rytmy - vždyť po druhé hodině se hlavní červená scéna houpala do reggae rytmů Švihadla, zatímco vedle na zelené se k nekompromisnímu žhavení drátů chystali Ostraváci Malignant Tumour. A ti si svojí energickou show podmanili pořádnou část přihlížejících. Podle některých šlo o jeden z vrcholů soboty - s tím nelze nesouhlasit. Poté se ubralo na tvrdosti, když nastoupila rakouská psychobilly koťata Kitty In A Casket v čele se sympatickou zpěvačkou Kitty. Fajnová rock'n'rollová záležitost.

Na podobné notě pokračovali američtí Koffin Kats, ale to už jsem volil variantu na chvíli si zalezu do stínu a dám si pivo (i když Radegast zrovna došel) bez prachu v backstagei a z této polohy mě vytáhl až orchestr s krásně jazykolomným Feher Fekete Kerek, který kupodivu nehraje čardáš, ale reggae, protože není z Uher, ale z Mladé Boleslavi. Ale nějaký závan Magyarországu a průvan Jamajky tam rozhodně byly. K českým klasikům E!E, jež v květnu vydali po šesti letech nové album, Plexis, kteří nastoupili na scénu místo v zácpě uvízlých Holanďanů Born From Pain, a Slovákům Zóna A není třeba moc něco uvádět, zkrátka kotel, "Číro", "Pogo", "Báry", "Půlnoční rebel", "Lucia" a taky "Polka", starouši prostě jedou a punkové na ně nedají dopustit (Koňýka a spol. si ale moc fanoušci neužili, protože jejich vystoupení poznamenal technický problém s aparaturou, a to již chvíli po začátku). Kdo však nedá dopustit na francouzské Skarface nebo psychobilly divočáky Demented Are Go, nechť mi odpustí, byl jsem unesen k rozhovoru v jednom místním rádiu, a tak mi tyto dvě skvadry utekly.

Co mi ale neuteklo, byl Wattie s kumpány, tedy The Exploited, jejichž vystoupením sobotní program vyvrcholil. I když za sebe musím říct, že mě osobně zklamali - ha, zabte mě - ale ta pomalá verze "Troops Of Tommorow" z nahrávky je přece jen stokrát lepší, a koncert mi tak připadal jako jedna dlouhá písnička. Nicméně prachu poletovalo ve vzduchu dost, což může svědčit pouze o jediném - že Skotové rozhýbali svými vypalovačkami typu "Beat The Bastards" masy, které na sebe trochu sebestředně, už jen svým jménem, přitáhli. Takže vlastně všechno v pořádku.

S přibývající tmou a přibývajícími mrtvými se dal tušit brzký konec celého toho punkového mumraje. Po náloži Exploited jsem se odebral za něčím klidnějším na malou scénu, kde se připravovala plzeňská Znouzectnost. Z rozpačitého úvodu sice trio vykřesalo standardní vystoupení, jehož nedílnou součástí je i drobný pogo-tělocvik na legendární skladbu "Hoří" nebo trocha zdravého doučování ze všeobecného rozhledu, ale přišlo mi to takové ne šťávy plné. To Zeměžluč nebo Poláci Leniwiec byli mnohem šťavnatější, ovšem s tóny závěrečné ska-punkové party Žádnej stres nastal čas vydat se tmou po hlavní silnici zpět do města, nasednout na první ranní vlak a vyjet vstříc posteli a světlým pracovním zítřkům.

Přes všechno výše vyřčené musím říct, že já si i ten jeden jediný den na festivalu užil, a kdybych tam měl být se stejnou intenzitou po celý průběh, tak nevím, nevím. Pořadatele se nicméně sluší pochválit za prostorný areál, i když postrádal to intimní kouzlo (a potůček) Liščí stezky a prach vlezl do kdejaké tělní dutiny i záhybu oblečení, za line-up a jeho žánrové rozvrstvení - zvláště ty reggae chillouty sice působily trochu jako zjevení, ale zároveň jako fajn osvěžení, za zmínku rozhodně stojí i fakt, že na scénách nedocházelo k nějakým větším prostojům a všechno to zdánlivě šlo jako po másle. Technicky a službami není Podpára už pár let žádné béčko, přesto se snaží nabídku zlepšovat, což se opět letos povedlo - kyvadlovka, sprchy, dostatek stánků s občerstvením a pivem (ne, já si opravdu nevšiml během soboty žádné větší fronty), radost udělala vedle obligátního Gambrinusu možnost výběru piva.

Za jediné minusy bych tak považoval jedině všudypřítomný prach, nebylo by od věci polní areál trochu zkropit, když už nezasáhla příroda, na druhou stranu umístění toi-toiek a sprch, z nichž vytékala voda k malé scéně, v nejvyšším místě areálu by se slušelo přehodnotit. Ale to je jen malé rýpnutí do velkých narozenin. Tedy narozenin ve velkém stylu. A co příště? Máme se nechat překvapit.