Historie skupiny započala již v roce 2005, od té doby zaplňuje bezednou jámu tuzemské punkrockové scény a nutno říct, že vcelku úspěšně se jí vede. Už na prvním albu, ze kterého si několik songů můžete pustit na jejich Bandzone profilu, ukázali, že jejich hlavní doménou bude energická, výbojná rocková hudba s chutí ska a punku. Příjemným zpestřením je také Bářin vokál, který odlišuje Deliwery od stáda podobně hrajících kapel.

Obal "Ruce vzhůru!" je už sice trochu pasé, neboť tento grafický vizuál byl oblíbený koncem devadesátých a začátkem nultých let. Ale to je spíše jen drobná neduha. Všechny obavy ze zastaralosti však odeženou první tóny písně "Buldozer". A stejně tak, jako to, co představuje název samotný, má skladba těžkou, ale svižnou energii a i díky kratší stopáži vás hned chytne a příjemně navnadí na další minuty.

"Bronx Blues" začíná příčnou flétnou a právě taková maličkost působí netradičně a originálně a okamžitě zaujme, výborný nápad. Skladby příjemně odsýpají a třetí "Napůl rebel" i přes svůj trochu slabší text (což je mírná trhlinka na kráse víceméně u všech skladeb) je další svižná pohodovka. Dokážu si představit, že na koncertě to musí být zatraceně výborná záležitost. Pak zazní ska rytmy a máme tu "Slzy Boba Marleyho". Opět trochu úsměvný text (možná cíleně), avšak opět skvělá taneční pecka.

Hlubší téma se Deliwery rozhodli vykřičet v "Korporátní", která patří k vrcholům desky. Když už si říkáte, že jednou musejí ubrat plyn a polevit, přidají ještě víc a vypálí na vás "Rockabilly Baby" okořeněnou skvělým saxofonem. Vtipným kouskem je použití metafory v písni "Lemmings" (superstarou počítačovou hru asi všichni ještě pamatujeme): "Jsme všichni stejný, všichni stejný stádo ovcí - stádo tupejch ovcí deroucích se vpřed - svobodné myšlení je nám upíráno - jdem vtříc temné noci, noci plné hvězd". Zajímavým kouskem je předposlední skapunková "Kohout Karel", ale po výborných dvou předchozích skladbách je tu jistý útlum, na druhou stranu působí jako výborný dojezd výborného alba. Poslední "Nuselská", které opět vévodí příčná flétna, je taková oddychová, trochu fádní skladba.

Pokud bych měl sesumírovat pocity z nahrávky, nemám pro ni téměř žádný špatný přívlastek. Novinka je plná neskutečné energie a punkové dravosti, síly. Deliwery zasluhují obdiv, nenechali se strhnout trendy a módou sladkých pop-punkových, leč komerčně úspěšných kreatur, které nás mučí v rádiích, a šli si svou vlastní cestou. Nejsou sice kdoví jak inovativní, ale mají svou vizi a hlavně z nich čiší chuť hrát, což je pro posluchače naprosto zásadní pocit. Novou desku Deliwery mohu doporučit nejen fanouškům kapel jako Kohout plaší smrt, Totální nasazení či Houba, ale všem fanouškům kvalitní tuzemské rockové a punkové hudby.