Zahoďte všechno, co jste byli zvyklí poslouchat na svých parties. DZ Deathrays jsou dva týpci, kteří nejenom že mají vycvičená játra, ale zároveň se postarají o vytříbený hudební základ vašeho mejdanu, který jednoznačně usmíří vaše diskofilní přátele s těmi dlouhovlasými v černém ohozu.
Charakterizovat DZ (čti [dí zí]) Deathrays jako dva šílené ausíky, co
za tři minuty vyprázdní láhev Jägermeistera a jako brzdu používají pivo, by sice lež nebyla, ale zároveň by šlo o dost jednoduchou a tak trochu neuctivou nálepku.
DZ Deathrays jsou hlavně debutující muzikanti z Brisbane, kteří si svou tvorbou zaslouží vaši pozornost. Duo Shane Parsons (zpěv, kytara) a Simon Ridley (bicí) se dohromady dalo v roce 2008 k účelu zahrát společnému kamarádovi na jeho soukromém mejdanu.
"Začali jsme na party… a pravděpodobně i na jedné takové skončíme." (
oficiální FB profil kapely)
Oba dva si předtím už prošli několika projekty (v neposlední řadě pak společně dvanáctičlenným australským uskupením
Velociraptor) a vyzkoušeli si různé pozice (Ridley například hrál původně na kytaru). Po první zkušenosti dvojka dospěla k názoru, že své hraní můžou pojmout i jinak než jen jako hudební doprovod do bezvědomí zpitým kámošům. Na svět tedy přišla dvě EP "Brutal Tapes" a "Ruined My Life", z nichž většina skladeb vznikla rovnou na místě činu, tedy na párty. Z původního názvu Denzel se kapela ještě přejmenovala na DZ a posléze přidala koncovku Deathrays, to aby nebyla zaměňována s dubstepovým interpretem stejného názvu. Poslední "No Sleep" z března tohoto roku pak byla v podstatě pouze americká edice již vyšlých skladeb. Přibyla jen titulní
"No Sleep".
Jejich debut "Bloodstreams" je dokonalý páteční vyprošťovák z pracovního týdne, kdy trčíte v prostorách stísněné kanceláře a necháváte se buzerovat od nenáviděného šéfa. Z dravosti a neuhlazenosti raných EP nahrávek nic nevymizelo, jejich trademark se pouze oblékl do vypulírovaného studiového kabátu. Tři věci z tracklistu můžou být posluchačům už známy: zmiňovaná "No Sleep", "Gebbie Street" a jediná předělaná "Cops/Capacity". Zbylých deset je zbrusu nových. Po úvodním intru vás čeká "Teenage Kickstarts", k jejíž definici vám postačí potykat si s česko-anglickým slovníkem. Je to skutečně rozjetý
nakopávák, pořádná dávka adrenalinu přímo do vašeho krevního oběhu, která z vás tu rutinní týdenní mizérii vyžene, i kdybyste nechtěli. I další tracky si jedou ve stejném tempu.
"Bloodstreams" je Molotovův koktejl namíchaný podle těch nejosvědčenějších starých rock'n'rollových receptur. Dá vám vzpomenout třeba na
The Stooges ve svých začátcích. Na zlatou hardrockovou éru, kdy zpěváci na svých deskách ještě uměli pořádně zaječet. Dá vám vzpomenout vůbec na časy, kdy bylo ještě
cool mít dlouhé vlasy a zběsile s nimi házet do rytmu. DZ Deathrays jsou na své prvotině divocí a hluční (ne nadarmo koluje historka, že kvůli hlasitosti byli vyhozeni z pódia na letošním austinském SXWS) a názorně ukazují, kolik povyku se dá udělat jenom se dvěma nástroji. Slabá místa tu nehledejte. Jsou tu jen ty pomalejší ("Play Dead Until You're Dead", "Dumb It Down" a "Trans AM") a zbytek, který má za úkol vás rozsekat na stovky částí.
Jedno je jasné: Parsons a Ridley žádní velcí muzikanti nejsou. Na velké umění taky zhluboka kašlou. Samotné nahrávání ostatně nebylo několikaměsíční seance, jak tomu bývá u dnešních mladých kapel zvykem. Třináct dní, třináct songů. Riff sem, riff tam. Žádné kudrlinky. Ignorace trendů. Žádné skryté významy a symboly. Přímočarý rock zkřížený s tanečním punkem. Moc dobře pochopili kouzelnou formuli, podle které si to před třiceti pěti lety spanile jeli
Sex Pistols - že totiž dokonalost je v jednoduchosti. A že není nač si hrát na velké umělce a brát se příliš vážně, protože v muzice je nejdůležitější upřímnost.
V hudbě jim jde především o to, bavit sebe a bavit své publikum. Zpívají o těžkém životě na cestách, o kalení až do úsvitu, a jinak ani nežijí. Lidi je nejspíš budou srovnávat s
Death From Above 1979 (což vlastně už i dělají). Jistý vliv na australskou skupinu tato formace asi měla, ale to je asi tak všechno. Argumenty o nepovedené kopii jsou v tomto případě scestné. "Bloodstreams" je deska, kterou by si přála natočit každá mladá garážová kapela. Je to brilantní party soundtrack, na který by si každý správný pařmen přál propařit noc. A
DZ Deathrays jsou zase jednou kapela, která resuscituje pojem rock.