... tak vyroste bobek z poupěte. Prudce neinvenční název alba "Dark Light" to mohl dávat tušit, ten pravý bobek ale vyroste až po jeho poslechu. Návrat East 17 se prostě nepovedl ani trochu a jejich comebacková deska je nahrávkou, na které není dobře vůbec nic.
Měl to být comeback ve velkém stylu. Mohl to být comeback ve velkém stylu. Ostatně nostalgii v poslední době štěstí přeje, viz úspěchy
Take That a aspoň nějaké haló kolem
Backstreet Boys a
New Kids On The Block. Ale pak se to začalo
pokakávat. A pokakávala se jedna věc za druhou, až z velkého návratu nebylo nic.
"East 17 se vracejí v plné polní!" nesly se rokem 2010 zprávy. A zprvu to vypadalo opravdu nadějně. Brian Harvey, hlas kapely, však začal flákat zkoušky a celkově si našel aktivity, které mu byly evidentně milejší než společnost Tonyho Mortimera, Johna Hendyho a Terryho Coldwella. A tak si ti tři našli náhradu v člověku jménem Blair Dreelan, jehož nedořešené smluvní závazky však nakonec vyústily v jen několikaměsíční členství v souboru.
Nahrávání comebackového alba už ale bylo v plném proudu, a tak se
East 17 nakonec rozhodli pokračovat jen ve třech. Nepodarek v podobě prvního singlu jménem
"Secret Of My Life", který nazpíval ještě Dreelan (a který tak na desce není), naznačil, že výsledná kolekce žádný zázrak nebude. Co ale nakonec
Ísti svým fanouškům předložili, však nečekal zřejmě nikdo.
East 17 ve verzi pro rok 2012 jsou úplně obyčejnou poprockovou skupinou. Zapomeňte na dravost devadesátkových hitů typu "Let It All Go", "Let It Rain" a "Steam" i na chytlavé balady jako "Stay Another Day", zapomeňte na taneční songy, na elektroniku a samply. Na "Dark Light" na vás čeká deset vyměklých, zle nahraných a ještě hůře nazpívaných písniček bez nápadu. Tady se snad nepovedlo vůbec nic. Vezměme to už jen heslovitě, ať se nezdržujem:
- otřesný zvuk bicích: jako by byly nahrávány v garáži. Zvenku;
- nesesynchronizované vokály v "Break Ur Heart" (a nejen tam);
- spousta fade-outů: osm z deseti písní končí zatmívačkou, mezi producenty přezdívanou nedostatek aranžérských nápadů;
- rozsah skladby nad možnosti vokalistů - slyšitelné to je hlavně v "Kiss Of Winter" a hlavně v naprosto tragickém refrénu "Where Does Love Go";
- auto-tune úplně od věci v "Broken Valentine".
A vlastně už se na ně ani nekouká tak hezky. Je to stejné, jako když vidíte nový klip
Red Hot Chili Peppers a dojde vám, že od určitého věku by se muži na veřejnosti neměli svlékat do půl pasu. A i když by tohle zrovna nemusel být nějaký závažný argument, v kombinaci s tou
demonahrávkou, kterou se
East 17 snaží vrátit mezi úspěšné znovusjednocené
boymanbandy, člověka nenapadne žádné jiné slovo než... bobek.
2/10 
