Porvat se s odkazem OK Bandu není otázkou útočné síly, ale spíše obratného manévrování, což znamená použít stejnou taktiku, s jakou protivník osmdesátá léta přežíval. Když totiž zapátráte ve veřejně dostupných zdrojích, dříve nebo později se vám složí kontroverzní obrázek kapely, která na samém začátku svého působení byla vedle Pražského výběru (jemuž na několika koncertech dělala předkapelu) představitelkou režimem potlačované nové vlny, vzápětí však hladce proplouvala oficiální scénou televizního popu osmdesátých let. Kapelník Vladimír Kočandrle svou přizpůsobivost komentoval v jednom z rozhovorů pro slovenský tisk stejně oportunisticky jako většina normalizačních umělců: "Řekli jsme si: Chceme vydávat desky. Pokud to obnáší jít hrát jednou za dva roky na Festival politické písně do Sokolova a půjdeme na Dny Prahy do Sofie, tak se nezblázníme." A co tedy bylo na oněch za úlitbu nahraných deskách?

Bez ohledu na všechny vedlejší souvislosti je možné konstatovat, že po hudební stránce byl OK Band jednoznačně trendy kapelou. Jednou z mála povolených ve své době u nás. Ozvuky Yazoo, Eurythmics nebo OMD se promítaly nejen do zvukových experimentů s elektronikou či novoromantických manýrů, ale také do zpěvu Marcely Březinové, která dokázala svým plným hlasem umně balancovat na hranici kýče a exprese, aniž by ztratila na uvěřitelnosti projevu.

Je ovšem zapotřebí rozlišovat jednotlivá tvůrčí období OK Bandu. To nejhodnotnější přišlo hned zkraje, v první polovině osmdesátých let. Plnohodnotná kapela a singly, které si postupně vybudovaly až kultovní status. Však jim na výběrovce "XXX" patří nezanedbatelný prostor. Písničky "Žižkovská zeď", "Nemůžu psát texty", "Smutný cirkus" nebo "Bydlím na závětrné straně komína" měly v sobě tu správnou dávku nováčkovské provokace, znepokojení a chuti přijít s něčím novým. Texty oproštěné od klišé bezstarostných světů byly pravým opakem toho, co přišlo s dlouhohrajícími alby.

Na "XXX" je onen posun ostatně velmi dobře zdokumentován. Nejmarkantněji v položkách ukrývajících se pod čísly patnáct a šestnáct. Singlový "Smutný cirkus" (1983) střídá "Tajnej kód" (1986) z desky "Tvůj čas přichází". Atmosférický raný text Kočandrleho a Vostárka s obraty jako: "Co krást, kde krade bída," nahradila disco prázdnota prvního z jmenovaných autorů: "Kreslíš srdce na dopisy jiných, než jsem já, hraj si s tou svou krasavicí, když ti nahrává."

Pro album "Tvůj čas přichází" se k autorskému týmu přidal Karel Svoboda, který zaregistroval debut OK Bandu plný elektroniky "Disco!" (1985) a pojal chuť odskočit si od seriálových a kantilénových melodií k něčemu progresivnějšímu. Paradoxně byl výsledkem nejen "Tajnej kód" či "Pár slov a dost", ale především "Hádej", vlezlý srdcervoucí kýč u klavíru.

Třetí období začíná pro kapelu odchodem Marcely Březinové. "Slavnost na zámku" (1988) vzniká s vokálním doprovodem jiných zpěvaček, které ale jejího charismatu nedosahují. Výběr však tuto etapu nezaznamenává. Tedy ne v původní podobě, protože písničku "Zámek" přezpívala za účelem rekapitulace opět Marcela Březinová. Každopádně se OK Band po osmadevadesátém na desetiletí odmlčuje, načež se vrátí do čtvrté etapy svého života, a to už s čistě popovou tuctovkou "Snad za to může láska" a alby "Ornament osudu" (2000) a "Za škvírou" (2001).

Skupina OK Band svou kariéru představuje na kompilaci ke třiceti letům své existence stejně rozporuplně, jako je vnímána ona sama. Vedle přezpívaného "Zámku" tak například chybí jakýkoliv zástupce ze série singlů vydaných v osmdesátém devátém i z poslední řadovky. Nedostalo se ani na zhudebněné básně Miroslava Holuba a některé původní verze starých hitovek nahradily předělávky z "Ornamentu osudu". Zato novinka "Chanson D'Amour" je tu zbytečně hned ve třech podobách. Jako by tu zafungovala stará dobrá autocenzura. Tentokrát postavená na snaze představit kapelu ne takovou, jaká skutečně byla, ale v její vyretušované verzi.