FDK - Každý z nás má v sobě depku a beznaděj

11.04.2012 10:15 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

Že se náš rozhovor odehrával v nejspodnějších a špinavých útrobách klubu Chapeau Rouge - tehdy v rekonstrukci -, nemohlo být v případě FDK příznačnější. Přesto tihle postmetalisté působili mnohem přístupněji než o chvíli dřív naživo na pódiu. Kromě depky a hledání naděje tak přišla řeč i na prcání mrkve.
FDK
© fdkband.com
Využiju toho, že jste právě dohráli koncert, a zeptám se po vzoru sportovních redaktorů - jak se právě teď cítíte?

Cholda: Píská nám v uších.

Ptám se proto, jelikož mi přijde, že se na začátku každého koncertu zavřete do svého vlastního světa a v něm zůstanete až do konce.

Vanja: Jo, to máš asi pravdu. Naše muzika je poměrně dost introvertní, není to žádné divadlo, nic ve smyslu: "Hej, lidi, jste tady?" Hodně taky záleží na publiku, jak rychle se naladí a jak rychle se vytvoří odpovídající atmosféra.

S ohledem na koncert v Crossu na podzim 2009 by mě zajímalo, jestli jste si dneska hlídali peníze.

Vanja: Myslíš, jak nám tam ukradli kasu?
Cholda: Kde je vlastně kasa?
Vanja: Jo, snažíme se.
Cholda: Kde je ta kasa? (směje se)
Babb: Myslím, že tady by se to nestalo. Tehdy šlo o kombinaci Crossu a volného vstupu.
Vanja: Podle mě to ukradl někdo, kdo tam vůbec nepřišel na koncert. Stalo se to během našeho setu, kdy u našeho merche stál kluk z druhé kapely. Zrovna se s někým bavil, nedával bacha...
Babb: Naštěstí to turné teprve začínalo, takže těch peněz tam nebylo až tak moc. Horší bylo, že nám ukradli i papírek s adresama lidí, kteří si tam předobjednali novou desku.

FDK...

FDK
…už si během svého fungování vyslechli spoustu žánrových škatulek (a postškatulek), ty ale nejsou v jejich případě až tolik důležité. FDK, to jsou v první řadě pocity a emoce, neprostupně navrstvené zvukové stěny a vazbící kytarové hradby (FDK jako jedni z mála využívají naživo tři kytary). Kapela funguje už deset let, první opus "Borderline" - nepočítáme-li šest let staré, pod názvem Fuck Da Karot vydané čtyřpísňové EP - však vypustili až koncem roku 2008. Na něj navázali o dva roky později druhou a zatím poslední nahrávkou "Earthlinked". Pražská pětice, hrající ve složení Babb, Cholda, Vanja, Hujer, Přéma, už začala pracovat na nové desce, s níž se chce podle vlastních slov pokusit najít novou cestu.

FDK znějí hodně temně, až skoro depresivně. Vy ale nepůsobíte jako depkaři. Odráží hudba vaši osobnost?

Vanja: Takhle spojené to asi není. To, jak zní FDK, je výsledek momentálního pocitu, který při skládání máme. Jinak se každej sám za sebe věnujeme úplně jiné muzice.
Babb: Baví nás náladovost, hrát si s pocity a emocemi. A k té depce - asi každej má v sobě nějakou depku a beznaděj. My se z té depky tímhle vysekáváme. Takže tu muziku můžeš chápat buď jako depku, nebo naopak jako východisko z té depky.

To mě přivádí na další otázku. V recenzi na vaši poslední nahrávku "Earthlinked" jsem napsal, že "v celkově ponuré atmosféře je vedle beznaděje místo i pro naději", což teď potvrzujete. Když jsem se ale později zaměřil na texty, příliš naděje jsem nenašel.

Babb: Najít východisko v textu, který má pár řádků, moc nejde. Ty texty jsou spíš "stěžovací".

V klipu "The First Dream" jsou vedle prostorových abstraktních vizualizací i poměrně konkrétní obrazy. Co symbolizuje třeba jablko poznání?

Babb: Ta písnička je o prvním snu nějakého mechanického stroje. To téma je trochu klišé, ale v tom klipu jsme se snažili zobrazit rozdíly mezi jím a člověkem. Mám totiž pocit, že lidi dělají všechno dokola. Ráno vstanou, jdou do práce, pak nakoupit... Je to pořád stejné schéma, stejně jako u toho stroje. Přesto jsou věci, které stroj zažít nemůže, třeba lásku. A to jablko poznání symbolizuje právě tyhle věci.

Za první desku "Borderline" jste dostali ocenění v anketě Břitva za objev roku, druhé cédéčko získalo v téže anketě v kategorii deska roku třetí místo. Přesto se nezdá, že by se o vás mluvilo nebo psalo víc než dřív.

Vanja: To máš pravdu, ale jsme na to zvyklí. Je to tím, že naše hudba je až na okraji žánrového spektra.
Babb: Samozřejmě nás těší, když se o nás prostřednictvím podobných anket dozví někdo další. Stejně tak nás těší, když se o nás zajímají novináři a lidi, kteří nad tou hudbou přemýšlí i jinak, než že ji jen konzumují. Ale ve výsledku, třeba kolik přijde lidí na koncert, to žádný efekt nemá. Jak říkal Vanja, hrajeme okrajový žánr, a tím pádem nemůžeme očekávat nic velkého.

Pamatuju si vás ještě jako Fuck Da Karot, což mi osobně přišlo jako docela vtipný a osobitý název. Proč jste ho zkrátili na FDK?

Babb: Ten původní název vznikl spíš z legrace. Ale sám uznáš, že se k nám příliš nehodí. Možná kdybychom měli červené rohy, zelené kraťasy, skákali bychom po pódiu a křičeli: "Prcat mrkev!"... Ale takhle ne!

A co odpovídáte, když se vás někdo ptá, co zkratka znamená?

Babb: Tak na to se špatně odpovídá. (směje se)
Cholda: Záleží, kolik máme piv. Když už jich pár je, tak řekneme na férovku: "Prcat mrkev."

FDK
© fdkband.com
Kromě změny názvu jste postupem času přešli z češtiny a zpěvu k angličtině a growlingu. Napadá mě, jak hrozně by zněl growling v češtině?

Babb: Nikdy jsem to nezkoušel, ale trochu bych se bál toho, že by z toho vylezli samí bubáci. V té angličtině se schová spoustu výrazů, které by v češtině zněly kýčovitě. Ale dobrému českému textu bychom se určitě nebránili.
Vanja: Pokud jde o growling, to přišlo nějak samo. Líbí se nám ten kontrast s melancholickými částmi skladeb. Je to takové vyostření nálady.

Vím, že Vanja se kolem muziky motá i mimo FDK. Co vy ostatní?

Babb: Já mám úplně světské povolání.
Cholda: Já mám taky úplně světské povolání.
Babb: Cholda je učitel.
Cholda: Učím na základce informatiku. Dřív jsem měl zeměpis, přírodopis, tělocvik, dílny a hudební výchovu. Jednou jsem s dětma v sedmé třídě probíral hudební styly. Od blues přes hard rock až po metal. Moc se jim to líbilo.
Vanja: Já se živím vším možným od DJingu přes produkci až po nahrávání.
Babb: Já jsem analytik-programátor. František má obchod s vinyly. A Přéma vaří.
Vanja: Počkej, vaří, to zní divně. (směje se) Přéma je kuchař.

FDK
© fdkband.com
Dočetl jsem se, že máte nějakou spojitost s technem. Co je na tom pravdy?

Vanja: V jednu chvíli jsme všichni měli nějaký soundsystem a něco dělali. Teď už jsem aktivní jenom já.
Cholda: My už jsme se deaktivovali. (směje se)

Vanjo, viděl jsem tě na pódiu na koncertě the.switch...

Vanja: the.switch znám už dýl. Dřív jsem jim s něčím pomáhal. Pak kluci chtěli trochu oživení na živé show, tak se mi ozvali. Nejsem nový člen, ale takový stálý host.

V porovnání s nimi jste vy na pódiu až striktně přirození, jak jste ostatně sami zmínili na začátku rozhovoru. Prostě přijdete a zahrajete - žádné řeči, žádná show. Není absence nějakého "divadélka" kolem trochu na škodu?

Vanja: Naopak je to součást našeho výrazu.
Babb: Pro nás je přirozená hudba, kterou děláme. Nemáme potřebu dělat něco víc.

Zahráli jste si na velkém festivalu Brutal Assault. Jak velký to byl rozdíl oproti klasickému klubovému hraní?

Vanja: Byla to pro nás po všech stránkách velká zkušenost. Vidět servis i zabezpečení toho festivalu. Užili jsme si to a klidně bychom si to zopakovali.
Babb: Na druhou stranu je pravda, že to velké pódium je hodně o nějaké show a my se líp cítíme v tom klubu.

Obligátní otázka na závěr - děláte na nových věcech?

Babb: Nebylo teď moc času, ale něco pomalu vzniká. Podle mě začíná být tenhle žánr trochu vyčichlej, tak uvidíme, jestli najdeme novou cestu.

FDK můžete v nejbližší době vidět na turné se švýcarskými Zatokrev, a to v následujících termínech:

23.4. Kladno (Klub Kladno, Auto De Fé)
24.4. Litvínov (Klub Ponorka)
25.4. Plzeň (Divadlo Pod Lampou)
26.4. Praha (Klub Cross)


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY