Punkeři Plexis dostali koncem loňského roku pořádnou chuť do života, letos si tak jejich fanoušci užívají. Po novém albu se na svět dostal i dokument o Petru Hoškovi nazvaný "Antihero", který připravil publicista Radim Řezníček. Zásadní slova z něj? Hošek: "Dělám pičoviny celej život, opravdu."
Nalijme si hned zkraje čistého vína. Výtvor hudebního publicisty Radima Řezníčka o Hoškových životních eskapádách nemá ambice na metály, byť na druhou stranu nejde o nějaký nudný dokument, kde páprda suše vzpomíná na to, jaký býval za mlada kolík. Naopak téměř čtyřicetiminutová mozaika vyprávění ústředního (anti)hrdiny, jeho kolegů a kamarádů je prostříhána úryvky z písní či záběry z klipů, přičemž často to jsou prostřihy ještě umocňující už tak dost odlehčené povídání a úsměvné vzpomínky.
Dalším pozitivem je, že se dokument nevyhýbá ani tématu drog, které mimo jiné kdysi stály za rozkladem
Plexis, nebo údajné spolupráci s StB - Hošek o ní takto veřejně promluvil snad vůbec poprvé. Nechybějí zmínky o oblíbených podnicích, dalších sestavách, ve kterých Hošek působil či působí, ani o jeho proslulém skoku z okna - i znalý člověk se v "Antiheru" dozví něco nového. Jen pro zajímavost, pro ty méně znalé, popis běžného Hoškova dne, jak jej v dokumentu líčí bubeník Plexis Martin Švec:
"Petr dělá to, že spí do pěti, a pak jde na pivo. Druhej den zase spí do pěti, pak se jede hrát, jde se na pivo nebo na víno... Takovej Lemmy Kilmister českej to je."
Antihero Hošek
Můžete si o něm myslet, co chcete, ale Petr Hošek, zvaný Mucho nebo Sid, patří k českému punku neoddělitelně jako Sid Vicious k tomu britskému. Plexis založil před sedmadvaceti lety, dosud s nimi natočil šest řadovek, tu poslední s názvem "Vohul to!" po jedenáctileté pauze letos. Kromě toho se mihl i v dalších sestavách a od půlky 90. let funguje i jako DJ. Fandí Slavii, jeho domovem jsou kluby a bary, především pražská vinárna U Sudu, kde se také velká část dokumentu točila.
K obsahu ale nutno vznést i výtky. Přestože se divák dozví, jak se z Hoška stal doprovod Svatého Vincenta nebo ve které kapele se naučil pořádně hrát na basu, o skin-epizodě s
Do řady! nebo účasti v pra
Wanastowkách není ani zmínka, natožpak o aktivitách na taneční a DJské scéně v 90. letech. Drobet zkreslující je pak fakt, že o kapelách se vykládá postupně, tedy nejprve Plexis, pak ostatní, takže neznalý může usoudit, že Hošek hrál u
Michael's Uncle až po roce 2000. A co tam dělá ten falešný Obama?
Výhrady ovšem musejí padnout i k technické stránce díla (mimochodem zvuk je dostupný stereo, obraz je v poměru 16:9). S tím, že jsou některé záběry ze starých plexisích klipů kvalitou otřesné, asi lze málo dělat, ale horší zvuk a někdy i temnější obraz některých záběrů z vinárny nemožno moc omluvit. Stejně tak těžko neznalý divák těžko rozezná v průběhu filmu, kdo to zrovna mluví, když chybějí popisky - až na samotném konci v titulcích se člověk dozví, že poslouchal třeba Amrita Sena z Michael's Uncle, starého punkáče Sáčka nebo frontmana
Našrot Hraboše.
Výsledný dojem je ale pořád dobrý a pro fanouška
Plexis či jen Hoška coby výrazné persony české punkové scény snad i nadmíru uspokojující. Avšak těžce ho sráží bonusový koncert Plexis z letošního jara. Neprofesionální záznam zvuku i obrazu (i když obrazová složka je na tom lépe), navíc nějaký vesnický socialistický kulturák, kde ani nepaří pořádný kotel - Plexis si zaslouží lepší prezentaci.
Hlavní je však dokument a ten i přes žánrové a technické mouchy stojí za vidění. Dostat se k němu legální cestou už ale nebude vůbec snadné - vyšlo pouze 150 kusů, které jsou už dávno rozebrány.