Makrorecenze "Mylo Xyloto" Coldplay

01.11.2011 07:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Pozici, v jaké se nacházejí Coldplay, jim asi nelze závidět. "Je jejich nová deska stejně tak dobrá jako ta předchozí?" ptají se jedni. "Je jejich nová deska stejně tak špatná jako ta předchozí?" ptají se druzí. "Je," odpovídají jedni i druzí takřka jednohlasně. Naši makro-sestavu nevyjímaje.
Coldplay - Mylo Xyloto
© facebook interpreta
Zažil to snad každý: oblíbíte si nějakou v Česku úplně neznámou skupinu (zpěváka / zpěvačku...) a jste z ní vedle. Tlačíte ji kdekomu, abyste ukázali, jaký máte čuch na talent a jak je ten svět nespravedlivý, že si takových kvalitních umělců nevšímá. A pak se najednou něco zvrtne. O té "VAŠÍ" skupině ví najednou celá republika, kření se na vás z titulek nejrůznějších magazínů a vás to všecko najednou přejde. Ta skupina je najednou, slušně řečeno, brak. Chcete typický příklad? Coldplay. Se změnou pocitů z adorace k nenávisti pak přicházejí úvahy na téma, jestli se ta "EX-VAŠE" skupina tak dobře prodává proto, že začala dělat prodejnou (čti jednoduchou) hudbu, nebo jestli jste z toho zkrátka jen vyrostli. "Ale Coldplay jsou kvalitní, protože prodávají tisíce cédéček po celém světě!" Známe to... Třeba Jakub Malar má v hlavní recenzi na "Mylo Xyloto", poslední (prý úplně poslední, fakt) to zářez nejslušnější rockové kapely na světě, jasno - ta deska je průměrná. A z drtivé většiny s ním souhlasí i pět našich redaktorů a redaktorek: 54 % v průměru.


Lukáš Boček - Velký pop velké skupiny (8/10)
Vztah ke kapele: Pravděpodobně opačný než u každého jiného fanouška skupiny: s každou další deskou je mám radši.

U Coldplay mě baví nálepka "alternativní rock". Jejich poslední alba k němu mají dál než Zbyněk Drda k Zlatému slavíkovi, ale přesto jim to (možná menšinově) nemám vůbec za zlé. Kdo dnes dělá takto rozmáchlý pop s kytarami? "Mylo Xyloto" se nebojí líbit a to je na něm to nejlepší. Chris Martin & spol. se totiž přestali bát jednoduchosti, což je možná to, proč Mylouše tolik lidí nedokáže strávit ani po hektolitru gutalaxu. Dát albu méně než 7/10 je pozérství, nové skladby totiž nepostrádají kvalitní esenci starých Coldplay. U "Up In Flames" zamáčknete slzu, u "Charlie Brown" zavzpomínáte na minulé album, s Rihannou se podivíte zcela nečekané (ale výborné) "Princess Of China" a "Don't Let It Break Your Heart" je ten pravý životabudič. Pokud si tedy formaci přehodíte ze šuplíku Alternativa do přihrádky Pop a budete ji tak vnímat, jistě si ji užijete. "Mylo Xyloto" totiž ani v nejmenším není žádný zmetek. Je pestrá, energická, má duši a díky mnoha vrstvám nebudete mít pocit x-krát slyšeného, jako tomu bývá u jiných zatuchlých skupin, které se s výrazem nedotknutelných ikon plácají při zdi.

Katka Guziurová - Intimní prázdno (6/10)
Vztah ke kapele: Plačtivý. Zádumčivý. Osobní. Duchovní.

Nejsem z těch, co může rozhazovat rukama a machrovat, jak strašně dlouho Coldplay poslouchá, protože u mě to není dlouhodobá záležitost. Naše poznávání začalo až v roce 2005 s "X&Y". Každou jejich nahrávku akceptuju. Ani na "Mylo Xyloto" nehledám nic špatného. Z nějakého podvědomého respektu si to netroufám dovolit. Jen to suše označuji jako lepší a slabší místa. A bude asi moc prozíravé, když jako nejlepší skladbu označím singlovou "Paradise", ale je tam všechno, co jsem chtěla. Zranitelná hořkosladká chuť s pompézním závěrem, která mi téměř dere slzy do očí. Musím se přiznat, že když se něžné intro přehouplo v první skladbu "Hurts Like Heaven", jen jsem utrousila: "Ty voe, to zní jako Scissor Sisters." Mám trochu dojem, že se Coldplay někde na cestě mezi studiem a domovy vytratila intimita a něco, co se obrazně dotkne srdce. Songy jsou stadionové, ale nikoli osobní. Nemůžu se s většinou ztotožnit, ač jsem schopná je paradoxně poslouchat stále dokola a hledat, zda se tam něco neobjeví.

Simona Knotková - Obal pěkný, ale co pod ním? (5/10)
Vztah ke kapele: Sváteční, ale vždy bezvýhradně kladný.

Coldplay
© last.fm
Tvorbu Coldplay se mi víceméně daří sledovat celou dobu, z hlediska dlouhodobějšího fandovství ale stejně vždy zůstanu u poslechu těch nejosvědčenějších hitů. Na novinku jsem se každopádně hodně těšila. Roztančená "Every Teardrop Is A Waterfall" mě příjemně navnadila a tak trochu mi dala vzpomenout na stejně rozjuchanou madchesterskou scénu. Vůbec bych se neurazila, kdyby se celá deska nesla v podobném stylu. Zbytek alba je však už bohužel jenom matným odleskem téhle hymnické parády, stejně jako je matným odleskem celé dosavadní diskografie kapely. "Mylo Xyloto" se můžu klidně uposlouchat, můžu si na něj vzít lupu a track od tracku jej prohledávat a rozebírat, stejně se mi pod kůži nezaryje a nenajdu nic, co by mé hodnocení zvedlo nad obyčejný průměr. K výraznějším momentům řadím snad ještě "Major Minus", "Paradise" a také duet s Rihannou. I ty ale blednou vedle svých předchůdců z alb minulých. Absence hitů by ale ani tak nevadila, kdyby tam byla ta chemie celku, kdyby to všechno dohromady fungovalo a něco to v člověku zanechávalo. Ale pod tím pěkným pestrobarevným obalem toho prostě moc k obdivování už není.

Tomáš Bláha - Tahle země není pro starý (4/10)
Vztah ke kapele: Kdyby to po "A Rush Of Blood To The Head" zabalili, měl bych je teď rád stejně jako třeba Joy Division.

Vývoj kapel je pozoruhodný jev, který vždy fanoušky rozdělí. Jedni logicky řvou, že už to není ono, druzí naopak jásají, že jejich oblíbenci nejsou jen výrobní linkou ověřených postupů. Zavděčit se všem prostě nejde a to je dobře. Je potřeba se ale zamyslet nad tím, z jak velké části je ten progres jen hloupou omluvou za novou, nejistou, podobu dané kapely. Všechno tohle, jak to už u hudby bývá, má na svědomí veletrh subjektivity, ale je sranda ten boj sledovat. Coldplay ve mně umřeli už s minulou deskou. Jasně, bylo tam několik highlightů - výborný zvuk, chytlavé melodie, Brian Eno v bookletu... Škoda že nová verze těch zádumčivě ubrečených hošíků jde zcela mimo mě. Tak mimo, že na "Mylo Xyloto" už není skoro vidět. Přeju jim veselou náladu, nablblou image, nový fanoušky i ty ambice, které přerostly už úplně všechno. Nechtějte ale po mně, abych byl tomuhle řitnímu alpinismu nablízku. Pop mám rád asi v jiné substanci. "Everything's not lost," řekl jednou jeden muž. Stále tomu věřím.
P. S.:"Mylo Xyloto" si prý mimo jiné bere také inspiraci z kriminálního seriálu "The Wire". Kdo mi řekne v čem konkrétně, má u mě rum.

Václav Trávníček - Raději běžte se psem (4/10)
Vztah ke kapele: Výrazně vřelý.

Z různých stran jsem v posledních dnech slyšel, že si Coldplay v hlavní recenzi hodnocení 5/10 nezasloužili. Já tvrdím opak: zasloužili, a to plným právem. Při jakémkoliv hodnocení přece nemůžete brát ohled na dobré úmysly, případně zásluhy z minula. Partě kolem Chrise Martina se prostě tentokrát nepodařilo napsat dobré písničky. To je celé. Na novince je jich minimum. Produkcí je zajímavá "Paradise", povedla se "Up In Flames", evokující polovinu devadesátých let. Ale zbytek? Nechci být urážlivý, ale smysluplněji využijete čas, když umyjete nádobí nebo půjdete se psem. Tohle album vás klidně může minout, o nic důležitého nepřijdete. A pokud klukům z Británie fandíte, poslechněte si něco staršího nebo si počkejte, až je nějaké další album zachytí v lepší formě. Coldplay byli nejsilnější ve svých začátcích. V době "The Scientist" uměli vyprávět uhrančivé příběhy z deštivé Británie, a to v jednoduchých aranžích. Navíc působili jako kluci ze sousední koleje, kteří jen tak mimochodem mají kapelu a hrají parádní hudbu. Byť rozumím pojmu umělecký vývoj, nic z toho jsem na "Mylo Xyloto" nenalezl.


Album: Coldplay - Mylo Xyloto
Průměrné hodnocení: 5,4/10
Celkový čas: 44:09
Skladby: Mylo Xyloto, Hurts Like Heaven, Paradise, Charlie Brown, Us Against The World, M.M.I.X., Every Teardrop Is A Waterfall, Major Minus, U.F.O., Princess Of China (featuring Rihanna), Up In Flames, A Hopeful Transmission, Don't Let It Break Your Heart, Up With The Birds


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY