"Let's Make Love And Listen To Death From Above". Vzpomínáte? Pecka... Rok 2006 (respektive 2005). Dost se od té doby stalo. Cansei De Ser Sexy zkrátili své jméno na CSS a vydali celkem tři desky. Pojďme se podívat na tu nejnovější. Jmenuje se "La Liberación" a hostuje na ní třeba Bobby Gillespie z Primal Scream.
6/10
CSS - La Liberación
Vydáno: 22.8.2011
Celkový čas: 42:17
Skladby: I Love You, Hits Me Like A Rock (feat. Bobby Gillespie), City Grrrl (feat. Ssion), Echo Of Love, You Could Have It All, La Liberación, Partners In Crime (feat. Mike Garson), Ruby Eyes, Rhythm To The Rebels, Red Alert (feat. Ratatat), Fuck Everything
Vydavatel: Universal
Je to vždycky trošku ostuda, když si na hudebním serveru o něčem čtete jen v novinkách a recenze nikde.
Je to teda existující kapela? může se ptát zvídavý čtenář. Poslední dobou tohle třeba úspěšně potkává
Nicki Minaj (ach, a přitom je to tak dobré album!) a potkalo to i
Cansei De Ser Sexy neboli
CSS. S těmito Brazilci to ale napravujeme... právě teď... se třetí studiovkou "La Liberación".
Před šesti lety pobláznila tato mnohočlenná partička celé Sao Paulo a následně Brazílii a Jižní Ameriku a před pěti lety i Evropu.
"Let's make love... and listen to Death From Above..." zpívali si tenkrát
nurejvři po všemožných klubech. Možná vůně daleké exotiky do CSS tlačila větší očekávání, než byli schopní naplnit, což se ukázalo hlavně s druhou deskou "Donkey", která byla tak trošku o ničem. Reputaci se slečna Lovefoxxx a její chlapci a holky pokoušejí napravit nyní.
A nutno říct, že se jim to i vede. Pilotní singl
"Hits Me Like A Rock", na který si CSS přizvali Bobbyho Gillespieho z
Primal Scream, se - mít možná odvážnější produkci, možná dravější jméno, možná jen víc štěstí - klidně mohl stát hymnou letošního léta.
Na další stranu si kapela je vědoma všeho, co nemá, a všeho, co má. Instrumentační nedostatky vykrývá občasným, byť spíše lehkým využitím syntezátorů a elektronických beatů, protože ví, že kdyby je nevykrývala, stala by se obyčejnou disco-punk-rockovou skupinou (viz titulní "La Liberación" nebo "Partners In Crime"). Druhým trumfem je Lovefoxxx. Její frackovský zpěv-nezpěv je trademarkem kapely, bez kterého CSS nebudou CSS, i kdyby se na hlavy stavěli. Na druhou stranu je trademarkem, na který jsou posluchači už tak zvyklí, že možná od Brazilců čekají víc.
Hosté desky - ať už extravagantní formace Ssion, pianista Mike Garson,
Ratatat nebo zmíněný Gillespie - desku ozvláštňují, ale nepřebíjejí (i když třeba master Garsonova piana je zrovna výjimkou). To je fajn. A celá nahrávka "La Liberación" je fajn. Žádná revoluce, ale ani žádný průser. Moc hitů tady není, ale nudy taky ne. I když - ruku na srdce - i DIY se dá dělat líp. A nemusíte být z Brazílie.