Adam: "Sunday", "Devotion"... A dalo by se říct, že i "Stay".
Theo: Jo, to je fakt. Ale to je tak jediné. "Wonderful Life", "Evelyn", "Unspoken"... ty všechny jsou ze špatných časů. Což mě přivádí k tomu, že název "Wonderful Life" zní z vašich úst trochu jako oxymóron. Theo: Přesně tak. Ona ta písnička je o chlápkovi, který se chce zabít, ale na mostě potká krásnou Susie... Je to vlastně takový ten styl "všechno je nanic, celý svět se proti mně spikl, ale říká se, že nakonec je život přece jen krásný".
Theo: Ono to celé bylo tak, že jsme ten song nejdřív natočili sami, a když jsme ho pak ve finální podobě poslouchali, napadlo nás, že by se tam skvěle hodil ženský vokál. Hlas ženy, jako je Kylie. Takže jste jí napsali a...? Theo: ...no, zpočátku se nám to celé zdálo absurdní, ale nakonec jsme si řekli, že za to nic nedáme, v nejhorším nás odmítne. Tak jsme jí napsali mail "Čau, Kylie, chtěla by sis s námi zazpívat písničku? Měj se!" a ona neodmítla. (smích)
Hurts...
...je synthpopové duo z britských ostrovů. Adam Anderson a Theo Hutchcraft se spolu seznámili za podivných okolností (viz text rozhovoru) v roce 2005, v době, kdy byli oba na podpoře a pravidelně docházeli na úřad práce. Už v té době se společně věnovali hudbě a jejich práce vyvrcholila v roce 2010 debutovou deskou. Nazvali ji "Happiness", ale podle nich je to spíš album o hledání pravého štěstí, než o štěstí samotném.
Theo: Federico Fellini. Jaký snímek jste viděli naposledy? Adam: Já se předevčírem díval na "Modrý samet".
Theo: Páni... Asi to byl "Wrestler", pokud si dobře pamatuji. Ale na filmy moc nekoukám. Teď něco, na co jste už zřejmě odpovídali nesčetněkrát, ale naši čtenáři to zatím z vašich úst neslyšeli. Jak jste se poznali? Adam: (smích) Máš pravdu, asi si tu odpověď někam nahrajeme, a pak ji budeme jenom pouštět ze záznamu. (Theovi) Tak začni.
Theo: Bylo to v roce 2005 v Manchesteru, oba dva jsme se nachomýtli ke rvačce v baru - jako diváci samozřejmě. Nevím už ani proč, ale dali jsme se spolu do řeči, zjistili jsme, že máme podobné osudy a společnou lásku k hudbě. Tak jsme se o pár dní později sešli a zkusili spolu nějaké skladby, na což jsme měli spoustu času, protože jsme v té době byli oba nezaměstnaní. Za oknem pršelo a my jsme psali písničky, které jsou teď na albu. Poslali jsme nahrávku do nahrávací společnosti a za několik měsíců jsme podepsali smlouvu. No a šest měsíců nato koncertujeme po celém světě. A to je celé. Skoro se mi tomu příběhu nechce věřit, zní to jako z béčkové americké komedie. Adam: Viď?
Theo: Máš pravdu, taky si někdy říkám, jestli jsme si tu historku s postupem času nepřikrášlili. Ale pak se vždycky podívám na staré výpisy z účtu a dojde mi, že je to fakt pravda. (smích) Další taková otázka: Proč Hurts? Adam: Protože jsme byli velice nešťastní. A taky proto, že to zní cool. (smích) Ale vypadáte vcelku šťastně, jste veselí. Theo: Teď už jo, ale název vznikl v době, kdy jsme žili ze státní podpory a neměli jsme peníze... byli jsme na tom prostě mizerně. Taky jsme byli dost mladí, dneska už by nás ta nezaměstnanost asi tolik nerozházela, ale tenkrát jsme to prožívali jinak. Jak jste na tom s novými písničkami? Theo: Něco už rozpracovaného máme. Teď jsme dlouho nic nenapsali, takže jsme z toho trochu vypadli a jde nám to mnohem pomaleji. Ale jde to.
Adam: Jo, když skládáš písničku, používáš při tom část mozku, která je za normálních okolností naprosto mrtvá. A věř mi, že ta resuscitace pro nás nebyla zrovna lehká. (smích) Do České republiky se v listopadu zase vrátíte. Adam: Už v říjnu. No jo, máš pravdu. Stihnete do té doby nějakou tu novinku dokončit? Adam: Snad ano. S jedním albem o pár písničkách se těžko sestavuje kreativní koncertní setlist a u vás budeme v té době už potřetí, proto bychom rádi program aspoň o jednu novou věc obohatili.