Až po pěti letech jsme se dočkali nové desky kapely Tool - jmenuje se “Lateralus“.
Když v roce 1996 vydali
Tool své třetí album "Aenima", spustila se hotová "toolmánie" - desky se po celém světě prodalo na několik milionů, skupina hrála ve vyprodaných sportovních halách a na stadionech, hudební časopisy přinášely rozhovory, reportáže, fotografie. Zavládlo jednoduše nadšení nad touto podivínskou kapelou, míšící psychedelický nu-metal s nejrůznějšími jinohudebními prvky, např. s lehkými náznaky industriálu nebo s kramářskou libozvučností flašinetu. Jak ale šly roky,
Tool pořád ne a ne vydat nové album. Dočkali jsme se až po pěti letech - právě vyšel "Lateralus", nejnovější počin skupiny.
Kdo by čekal zásadní obrat ve zvuku kapely, bude zklamán. Od prvních vteřin je jasné, že
Tool zůstali ve vodách, jež jim přinesly úspěch. Nezměnila se ona depresivní atmosféra, evokující vesmírné prázdno, jež vysává a krůček po krůčku rozkládá člověka na nicotné částečky. V podobném duchu se nesou i texty
Tool, v nichž stěží naleznete pozitivní signály; svět a potažmo společnost, je podán jako hnijící, lidskou duši a tělo ubíjející mašinérie, z níž není jiného východiska než smrt. Lyrika to však není přímočará, hrubijánská, nýbrž umě spletitá, mnohoznačná, plná odkazů a složitých metafor. Ne nadarmo se
Tool přezdívá "filosofové moderního metalu".
Pro posluchače hudby
Tool neznalého budou počáteční dojmy z "Lateralus" spíše zklamáním. Písně se tváří monotónně, stále stejně valivě a černě. Jenže ta pravá krása spočívá v jejich hloubi, je třeba desku řádně naposlouchat, dát si s ní, takříkajíc, práci, pak teprve budete schopni ocenit skvostná zákoutí skladeb "The Grudge", "Mantra", "Reflection" nebo "Schism". Uslyšíte vícevrstevnost, s níž se prolínají zvukové roviny, které na sebe
Tool záměrně kupí, aby pozorní posluchači mělí stále co hledat.
Za obvzvláštní pozornost stojí u desky "Lateralus" také obal (ostatně jako u všech desek předchozích). Sestává z černého, matně průhlédného přebalu, na němž jsou uvedena všechna důležitá fakta ohledně alba (skladby, produkce, členové skupiny, …), který se nasouvá na tradiční plastovou krabičku CD (odtud nepříliš hezký scan obalu...). Booklet je v případě "Lateralus" opravdu neobvyklý - je jím několik fólií s navzájem se překrvajícím potiskem, jímž jsou anatomické průřezy a znázornění lidského trupu. Při jeho prohlížení se vám ale nebude zvedat žaludek, jak se tomu děje u mnoha spolků hudebně tvrdších, naopak bude mít váš dojem blíže k listování v příručce jakési náboženské sekty, jejíž letáčky a persvazivní knížečky hýří barevnými obrázky, božskými symboly apod.
Je nutno přiznat, že
Tool nepřekvapili, polohy, jež se na desce objevují, jsou známé z děl předchozích, zvláště z "Aenimy". V tomto směru bude asi "Lateralus" zklamáním. Avšak podobná zklamání se náramně poslouchají a je možno si je dopřávat v dávkách dalece překračujících zdravou mez. To je dáno pochopitelně i náročností tohoto alba, které není záhodno doporučovat milovníkům přímočarých linií á la
Offspring,
Creed nebo
Limp Bizkit.