Horor v temných ulicích Berlína

01.05.2011 05:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Marc Houle se zabydlel v Berlíně a tato zkušenost se ve velkém projevila na jeho poslední "noční můře" s podtitulem "Drift". Evidentně během loňské chladné zimy nejvíce navštěvoval potemnělá zákoutí této metropole. Ve výsledku však čeká celistvá a téměř hororová deska, která by neškodila ani Hitchcockovi.
8/10

Marc Houle - Drift

Skladby: Inside, Seeing In The Dark, Sweet, Drift, The Next, Hitcher Man, Melting, Hammering
Vydáno: 01.10.2010
Celkový čas: 46:36
Žánr: techno, minimal
Vydavatel: M_nus
Tepající srdce Berlína uhranulo už nejednoho umělce. Marc Houle tu tráví několik posledních let svého života a zatím nějako větší změnu neplánuje. K důležitým milníkům jeho kariéry patří vystupování v 13 Below (klub založený Richiem Hawtinem) a setkání s lady minimal Magdou. Samotné "Drift" pak navazuje na skoro tři roky staré "Sixty-Four", má ale unikátnější náboj a temnou, téměř severskou, sevřenost.

Když se do "Drift" pořádně zakousnete, zjistíte, že Marc se oné chladné zimy (na přelomu roků 2009 a 2010) pravidelně vypravoval do chmurných, industriálních a opuštěných zákoutí rozmanitého Berlína. Zde čerpal atmosféry, místy až dost sklíčené pocity (například v titulním tracku), které tavil do svých minimalistických vizí. Nijak záměrně při tom neopouštěl své osvědčené muzikální teritorium techna a minimalu. Místy však pošilhával i po abstrakci a intuitivně montoval jednotlivé záchvěvy do funkčního uspořádání. Ne nadarmo se většina kritik shoduje na tom, že právě "Drift" je jeho nejpropracovanějším útvarem.

"Seeing In The Dark" a "Sweet" (dokonale matoucí název skladby) jako by z nějakých noblesních bijáků Alfreda Hitchcocka vypadly, překvapí až děsivou opravdovostí. Marc Houle mezi technokratické vlivy vtěsnal výrazné basové linie a nečekaně intenzivní kytarové vsuvky, vybrnkávačky, ty však zdeformoval, zpomalil a dokresluje jimi další rozměr malby svých strašidelných kulis. Již zmíněná "Sweet" nebo uhrančivá kráska "The Next" vtáhnou do bludiště s mnoha rozcestími, které vás nevypustí dříve než v chmurné dvojkombinaci "Melting" a "Hammering", v nichž se topí onen hmatatelný chlad a plouživé kroky mrazivých přízraků. A takový "Hitcher Man" připomene rané The Knife.

"Drift" není veselá deska do nočního klubu, je to temná a chladná injekce nálad, jejichž cílem je polapit a pořádně vás v těchto pocitech vykoupat. Marc si dal záležet, aby tento imaginární příběh nezadrhával. A daří se mu utahovat smyčku a rozpoutat sled hororových imaginací a myšlenek. "Drift" je jednoznačně jedno z nejlepších alb loňského roku ve svém oboru, chce však svůj čas.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY