Nemůžete se dočkat nové desky Lady Gaga a odpočítáváte den za dnem, kdy konečně vyjde? Pokud je to tak, můžete si dopřát britskou náplast jménem Natalia Kills. Její debutová deska "Perfectionist" nabízí pestrou směsici současného electropopu osmahnutého na trošce říznějšího oleje.
7/10
Natalia Kills - Perfectionist
Skladby: Perfection, Wonderland, Free, Break You Hard, Zombie, Love Is A Suicide, Mirrors, Not In Love, Acid Annie, Superficial, Broke, Heaven, Nothing Lasts Forever, If I Was God
Vydáno: 1.4.2011 (DE)
Celkový čas: 50:24
Vydavatel: Universal
Lipstick, lies, tears, tragedy (I'ma break you hard) nebo jinak přetlumočeno:
móda, mezlidské vztahy, emoce, vyhraněný světonázor. Úryvek z písně "Break You Hard" přesně vystihuje, co vás čeká na debutu "Perfectionist" zpívající herečky s přezdívkou
Natalia Kills.
Hned zkraje je třeba si postesknout - Natalia měla přijít o tři roky dříve. Temná
edgy image, videoklipy plné násilí a sexuální tenze, neotřelé vystupování a návykové melodie jsou totiž vývozní artikly shodující se s fenoménem
Lady Gaga. Kdyby si holky prohodily pořadí, ve kterém se objevily na scéně, tak je i dost možné, že by se na nás dnes ze všech koutů valila právě tato slečna místo
Lejdy Dží,
Natálka má totiž podobně
ujetou auru. Je velice těžké neporovnávat, když jsou si tyto dvě zpěvačky na první poslech tak podobné. Singl "Wonderland" začíná téměř totožně jako "Poker Face" a vy jen čekáte, kdy se v pozadí rozezní ono
mum mum mum mah. Jinak výborná "Love Is A Suicide" je zase zrychleninou "Dance In The Dark". Aby toho nebylo málo, dámy mají navíc i podobné hlasy.
Od úplného vykrádání a ztráty hudební identity se však Natalia dokázala oprostit především díky surovějšímu a na kytary více zatíženém stylu. Žádný poprock nebo rock se však nekoná. Natalia roztáčí stoprocentní electropop současných standardů (producenti jako
RedOne nebo
Akon budiž toho důkazem) s občasnými žánrovými výpůjčkami. Minimalistické electro v "Break You Hard", zkreslené kytary v "Not In Love", beaty v duchu stařičkých E-Rotic v "Superficial" nebo lehká bezstarostnost ve "Free" patří mezi momenty, které dělají desku opravdu zajímavou. Míchání mnoha proudů se nese v podobném duchu, jako se to dařilo zpěvačce
Kerli na jejím debutu.
Jednotlivé písničky totiž neznějí, jako kdyby producenti potřebovali pro rozjíždějící zpěvačku pár hitů a kupu
jakžtakž songů pro zaplácnutí stopáže. Mladá poddaná Její Výsosti Alžběty II. si totiž všechny písně sama napsala, vložila do nich duši a za pomoci zkušeného týmu vytvořila celistvý útvar s minimem momentů svádějících k zívání. Celé to ubíhá pěkně přímočaře ve stylu
hit za hitem, nápad za nápadem. Excentrická image už je pak jen bonus na závěr. Vystupování sebevědomé dominy totiž patří k momentálnímu folkloru popu a
Natalia Kills má v arzenálu všechny zbraně, díky kterým si vás omotá kolem svého bičíku.