Měla to být velká zábava. V noci, v opojení, někde na festivalu je Hi-Fi skvělá parta, s níž se protancujete až do rána. Ve dne a doma z cédéčka "Digestoř" ale působí víc než jen trochu křečovitě. A zatímco hudba nutí svaly pohybovat se, texty jsou vtipné jak od Suchánka s Genzerem a Izerem dohromady.
Hi-Fi je kapela Petra Wajsara, u níž není nic tak, jak vypadá. Svou debutovou desku nazvala "Digestoř", protože je to ještě zapamatovatelnější slovo než
Tygá nebo
Makumba (tak pravil Wajsar). A pokud bychom kapelu měli charakterizovat nějakým jednolitým prvkem, jde o partu zručných muzikantů, kteří ale nechtějí nést svou kůži na trh. A tak se snaží schovávat za všechno možné, nic neberou vážně a ve chvíli, kdy by snad byli neúspěšní (nepochopení), to vždy mohou svést na to, že šlo jen o recesi.
Hned úvodní song "Tygá" tato slova potvrzuje. Při textu - netextu si vzpomenete na legendární Šum svistu. Ale zatímco u Nekonečného byla jeho tvorba
diagnózou, tady to působí nuceně, křečovitě a marně hledáte slibovaný nadhled avizovaný v propagačních materiálech k albu.
A podobně lze pokračovat dál. Hi-Fi sami říkají, že hrají freetekjazz, což prakticky znamená hodně taneční partu, které cestuje od jazzu k reggae přes drum'n'bass až k cikánské baladě. Ve skutečnosti je ale všechno jinak. Cikánská balada (jinak dokonalá skladba) si na romštinu jen hraje, reggae vypráví příběh českého rastamana který si v rauši tyká se všemi pohádkovými postavami, které si zrovna vybaví.
Hi-Fi záměrně przní své hlasy, shazují se, kde jen můžou, a celou desku staví na
hravosti. A zatímco hudebně to funguje dokonale, u textů je velký problém. Pokud přistoupíte na jejich druh humoru, užijete si s nimi určitě spoustu zábavy. V opačném případě to chce před poslechem konzumovat dostatečné množství omamných návykových látek, abyste byli s kapelou kompatibilní.
Jak rýmujou Hi-Fi ('Makumba')
Co se, co se děje? / Rumburak a Mekota jedou na kole! / Pepek volá olé olé, / na sele si vyleze a jede vesele / Tam se kulej dvě bambule, / tam zase dva kokoti Jů a Hele / Makumba černou hubou mele, / že tohle viděl naposledy v Africe!
To, že ale v případě
Hi-Fi není nic tak, jak se zdá, platí překvapivě i pro tuto recenzi. Je fakt, že mě na jednu stranu děsně irituje vše kolem textů, co jsem psal výše. Na stranu druhou mám chuť si desku opakovaně a dobrovolně pouštět dál a nemůžu ty návykové melodie dostat z hlavy. Rozum a emoce se tu perou a sám netuším, kdo zvítězí. A tak bude nejlepší, když si na desku uděláte názor každý sám za sebe.