Po odchodu Geike Arnaert zbývající dvojice Alex Callier a Raymond Geerts řešila, co s rozjetou kariérou, případně zda nechat původní věci spát a vydat se zcela jinou cestou. Nakonec pro Hooverphonic našli novou zpěvačku Noémie Wolfs a s ní se pustili do nové kapitoly existence. Výsledkem je "The Night Before", které v rodné domovině slaví úspěch, jako by se vlastně nic v jádru věci nezměnilo. Pokud však důkladně znáte poslední roky a tvorbu Hooverphonic, zjistíte, že se na "The Night Before" neděje nic světoborného a že se vytratila ona jiskra potěšení a hypnotických atmosfér. Něco tomu prostě chybí.

Alex a Raymond zůstali věrni svému nadšení z retro věcí. Jejich pojetí popu už začíná mít jasně čitelný rukopis zavedené značky. Noémie to má ještě složitější, protože oproti Geike nemá tolik charismatu a nezaměnitelného hlasového spojení s hudbou Hooverphonic. "The Night Before" však představuje slušnou zásobu hitů, včetně její titulní skladby. Okouzlení trip-hopem z počátku kariéry však budete hledat marně, deska je totiž prostě čitelná a nenáročná na poslech. Smyčcová škádlení jen podtrhují lehkost a hitovost; "Heartbroken" vedle "One Two Three" představuje přesně to, co vlastně u Hooverphonic mají všichni rádi. Záludností z boku je však zjištění, že se nemálokrát přistihnete, že ten a ten motiv jste už někde u nich slyšeli.

Historie se, jak se zdá, opakuje (ne však poprvé ani naposled). Stejnou situaci zažila Morcheeba, kterou na určitou dobu opustila zpěvačka Skye Edwards. Hooverphonic natočili nijak objevnou, i když nikoho neurážející desku. Naopak Dorleac ždímají emoce na dřeň a virtuální vítězství hravě strhli na svou stranu (nečekaně a v tichosti). Ona budoucnost zdá se být otevřena jakémukoliv rozuzlení, nechme se tedy překvapit...