- musicserver.cz">

"No tak bylo to hezký…"

06.02.2011 19:49 - Katarína Straková | foto: facebook interpreta

"...ale že bych to musel vidět dvakrát..." posteskl si Fryštenský na severním pólu. Stejný pocit ve mně vyvolala sobotní akce. Rakušané Sofa Surfers přijeli po roce opět do Paláce Akropolis, kde 5. února předvedli pro ně celkem běžný koncert plný hitů i písní z nové desky. A polární záře to teda nebyla.

Live: Sofa Surfers


datum: 5. února 2011
místo: Palác Akropolis, Praha

Sofa Surfers, Palác Akropolis, Praha, 26.3.2010
© Vladimir Komjati / musicserver.cz
To, že Palác Akropolis tak řečeno "chodí všude pozdě", se už stalo vcelku normálním. A tak tedy místo v půl osmé se kluci ze Sofa Surfers chopili nástrojů až ve čtvrt na devět.

Začali poklidně a v podobném duchu setrvali po celou dobu svého vystoupení. V setlistu nechyběly klasiky jako pulsující "100 days", v níž Mani Obeya demonstroval příjemnou neobvyklost svého hlasu, nechyběla ani filozoficky dokonalá "Hardwire", oblíbená "The Plan" nebo "Say Something".

Charismatický černoch coby frontman skupiny si svůj pobyt na jevišti užíval, seč mohl. "Rádi se do Akropole vracíme, díky, že jste přišli," přivítal fanoušky. Ti, kdo Sofa Surfers znají, vědí moc dobře, jak je pohybově nadaný a jak obrovsky plastický má hlas. Přesto ten narcistický chlapík se zelenou páskou, která mu snad přirostla k zápěstí, vždycky příjemně oblaží a je jasné, že je to právě on, kdo dělá kapelu zajímavější.

Muzikanti v kapele sami o sobě sice bezvadně a sehraně mixují hudební koktejl z několika zdánlivě nesmíchatelných stylů, ale i takový drink se zkrátka časem přepije. Když se k němu ale přiloží barevný papírový deštníček v podobě Maniho famózního hlasu, bude snad konzumace bavit déle. Ne navždy, ale déle - a to se taky počítá.

Sofa Surfers, Palác Akropolis, Praha, 26.3.2010
© Vladimir Komjati / musicserver.cz
I když se zpěvák své show zcela odevzdal, chvílemi se zdálo, jako by zapomněl na publikum, které mu za každou písničku upřímně děkovalo srdečným potleskem. Jako by místy zpíval jen sám pro sebe, případně pro nějaký alternativní svět, v němž se zrovna nacházel, a spoléhal se na videoprojekci Timiho Novotneho za svými zády. A právě na pobíhajících obrázcích na plátně dlouze a často spočívaly zraky většiny přítomných diváků.

Mladí posluchači si standardní Sofa Surfers viditelně užívali, kontemplativním vlněním těl během skladeb počínaje a vděčným jásotem po nich konče.

Osobně jsem se nemohla zbavit dojmu, že tahle kapela celkově tak nějak ustrnula a nijak výrazně se nesnaží překvapit, i když na to potenciál zaručeně má. Ve srovnání s loňským koncertem, na němž skupina představila své album "Blindside", byl ten letošní v podstatě totožný, až na několik nepatrných rozdílů v playlistu. Svou pevnou základnu fanoušků už ale Sofa Surfers mají a zjevně nechtějí ani nepotřebují oslovovat širší veřejnost.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY