Aby se v písních objevovala a opěvovala západočeská metropole, není úplně obvyklé. Lokální říkanky, řeknete si možná. Jenže už idiotský název aktuálního alba "Lil Moc uvádí: Jakost a hosté ze studia Postel" vám nenápadně napovídá, že tak jednoduché to s odepsáním Druhé jakosti nebude.
Neprávem se zapomíná, že
Diwokey západ formoval celou generaci hopíků - minimálně těch nepragocentrických. Jejich lehce vulgární "Pocem holka" se spratci učili nazpaměť a o velký na střední na ni balili
roštěnky, co nastražily uši. "V rytmu THC" se stalo nepsanou hymnou každoročních pochodů za legalizaci a "Mlať skinheada do hlavy" si kšiltovky vypalovaly na cédéčka hned za "Demisi" Orlíků. Zvláštní doba na prahu nového milénia.
Diwokey západ se po sérii shod a neshod transformoval do Druhé jakosti (původně 2.jakosti). Zatímco diwoká tvorba byla dnešním dospělým uchem kvalitativně jakostí druhou,
Druhá jakost první. Na debutovém albu "Kvulikurvachudejm vitae" BlaaBall & spol. ukázali své schopnosti a možnosti: Originální, inteligentní, osobité texty; pro mimoplzeňské do jisté míry exotické pěstování plzeňství; oldskůlové beaty; sociálně-politický přesah. "Kvulikurvachudejm vitae" (2007) - možná nejvíce nedoceněné album českého rapu vůbec.
Loňská nahrávka pak ve všech směrech navazuje na debut a zdařile funguje jako jeho nadstavba. Když
Jakost v jednom z tracků rezignovaně oznamuje, že
nejlepší rapper v Česku začal zpívat, dojde vám, že "Postel" nabízí jediný správný pohled na scénu.
Na první poslech
"Vinylová minisukně; v půlce Masaryčky potkám dvě vysmažený tyčky, chtěj' po mně cígo nebo drobný, prej už budou hodný; roznosím tě jako pizzu (...) jsem jako tvoje píča a nepustím tě k lizu; zná písničky od Elánů (...) i od Žentouru; nejsem Xindl X, můj anděl totiž nese krucifix". Vlastně všeříkající je teze: "Musíš uznat, že jsem tak trochu vtipnej, protože to, co potřebuje rap, je vtip, ne?"
Pokud vás nevystraší odstrašující intro, dočkáte se v úvodní "Revoluci" další z variací na sociálně-politická témata (a la "Náměstí Míru" z debutové desky).
Jakost si s jazykem hraje, ale zároveň jej umí i pořádně zmlátit. Nejvíc dostává zabrat ve zmíněných angažovaných textech. Na rozdíl od
LA4, který se o něco podobného na svém
"Gyzmu" také pokoušel, to ovšem působí uvěřitelně a pro posluchače bezbolestně.
Druhá jakost celých čtyřicet minut osciluje mezi kýčem a uměním -
mezi relativními kvanty, jak by řekl Kato. A právě
"Dezorient Expressu" Prago Unionu se dospělá deska "LMÚJAHZSP" atmosférou nejvíce podobá. Pokud hledáte alternativu k Pragu či
BPM, zkuste "Postel" - na první poslech pobaví a neurazí, s každým dalším pak v uších roste.
Koncept alba je naprosto unikátní, i booklet, z jehož autentičnosti nabíhá až husí kůže. Songy nejvyšší jakosti naleznete pod čísly osm a
devět. Za ty by Jakost zasloužila deset.
Pro hip-hopové fajnšmekry: Několikrát se skloňuje 36 komnat, ale zbožštění
Wu-Tang Clanu u Druhé jakosti nevyznívá jako vykalkulovaná póza, spíše jako sympatický západočeský pozdrav, adresovaný na východní pobřeží USA.
8/10 
