"Olympia", názvem údajně odkazující na Manetův obraz, je zhudebněním slova elegance. Už od obalu, na kterém rozprostírá vlasy svůdně ležící Kate Moss (a ještě více jí to sluší na černobílém snímku v bookletu), přes současně znějící hudbu, výborné skladby až po řadu hostů, které by Bryanovi Ferrymu mohl leckdo závidět. Osm původních písní je doplněno covery (dvě písničky jsou obsaženy na bonusovém disku v deluxe edici), na které měl Ferry vždy čuch.

Ačkoliv Plantova verze "Song To The Siren" (originál Tim Buckley) je zřejmě nepřekonatelná, i zde patří k vrcholům desky. Ferry ji pojal trochu hybněji a přidal něco svého - krásná ukázka, jak skvělou píseň nazpívat s úctou a přitom ji dát jiný rozměr. Celé album má pohlcující atmosféru. Ferryho typický roztřesený něžný hlas se vznáší nad velmi moderně znějící hudbou. A přitom je zvuk současný tak, že se nestal karikaturou snahy o aktuálnost za každou cenu.

Zásluhu na tom mají již zmínění, ale zatím nejmenovaní hosté: Flea, Groove Armada, Dave Stewart, David Gilmour, Chris Spedding, Mani, Scissor Sisters, nemluvě o spoluhráčích z Roxy Music - v kreditech jsou uvedeni Brian Eno, Phil Manzanera i Andrew Mackay. Všichni tito lidé dodali písničkám ještě větší šmrnc (stačila jen špetka elektroniky nebo atmosférická kytara) a produkčně se to podařilo skvěle udržet pohromadě, takže album není roztříštěné, naopak!

"Olympia" obsahuje něžné balady i taneční písně - "You Can Dance" má přímo depešoidní zvuk a do tance vybízí "BF Bass (Ode To Olympia)" či úžasná hitovka "Heartache By Numbers". Ale pojítkem všech je Ferryho klasa. Úroveň dosažená zkušenostmi, citem, talentem. "Olympia" je deska, kterou bych se nestyděl pustit nikomu. Hodí se na večírek, jako soundtrack do filmu i k milování. Protože je to noblesa sama.