Pardubická Vypsaná fiXa (jejich skvělý web najdete tady) patří k vycházejícím hvězdám naší rockové scény. Několik let úspěšně objíždějí kluby i festivaly, natočili několik demonahrávek a s jarem letošního roku korunovali své dosavadní snažení debutovým albem s příznačným názvem "Brutální všechno". Že si ke křtu této desky vybrali domácí prostředí pardubického klubu Žlutý pes není asi překvapením.

Klub Žlutý pes je původně klasický český čtvercový statek - i pro ty méně inteligentní asi nebude překvapením, že vlastní sál bývala kdysi stodola. Naše výprava ho našla po asi dvacetiminutovém bloudění celkem snadno. Vzhledem k tomu, že v mimopražských klubech se narozdíl od těch z hlavního města většinou policejní hodina dodržovat nemusí, předkapela se objevila na pódiu až zhruba v půl desáté. Východočeské trio RK 130 mile překvapilo. Byli výborně sehraní, basista zpívající v angličtině a nápaditá aranžmá zajistila, že i ve sporém tříčlenném obsazení rozhodně nebyli nudní. Melodické, ale přitom v žádném případě přeslazené a vlezlé písničky. Příjemná kytarovka s moderním zvukem a dobrým vkusem při výběru převzatých skladeb.

Čtyřčlenná Vypsaná FiXa nastoupila ve třičtvrtě na jedenáct. Samotný akt křtu zvolili hned na úvod. Na pódiu se objevili zástupce vydavatelské firmy BMG, producent Petr Fiala (jojo - ten z Mňágy a Žďorp), zvukař, přátelé a v neposlední řadě kuriózní postavička, údajně protagonista připravovaného klipu. Bouchlo šampaňské, disk byl polit, koncert začal. FiXa má všechno, co potřebuje - přesného a přitom dostatečně citlivého, a když je potřeba , tak i razantního bubeníka Pítrse, nápaditého kytaristu Mejlu, který svou hrou stoprocentně plnil roli jakéhosi Edge. Naživo asi nejvíc překvapil basista Dejmal, který po celou dobu i při dost hbitém nasazení neuhnul z rytmu ani o tón, a přitom čas od času, jakoby jen tak mimochodem, předvedl zcela mimořádně propracované basové linky. A konečně leader Márdí - kytarista, a především naprosto přesvědčivý zpěvák, který své hlasivky ani trochu nešetřil. Jestliže při produkci předkapely bylo v sále slušně zaplněno, pak při vystoupení hlavních hvězd večera se hospoda, bar a ostatní zbylé prostory klubu téměř vylidnily a v sále nebylo k hnutí.

Kapela zahájila svou obvyklou uvítací písní, a pak už následoval průřez debutovou deskou, pokud se nemýlím, zazněla celá. Tu a tam to proložili i jinými kousky ze svého bohatého repertoáru. Jestliže na desce působí některé písničky melodicky a neagresívně, naživo se jedná o dost slušný nářez. Tedy to, co je na naší rockové scéně hodně nedostatkové zboží - myslím tím skupiny, které na pódiu hrají nadoraz a odevzdávají vše. Spolu s Vypsanou fiXou bývají často zmiňována jména Nirvana a Pixies. Ne že by jim byla podobná samotná hudba, ale v energii, která vyzařuje z pódia, dynamice skladeb a nasazení kapely to platí stoprocentně. O tom, že je kapela "mezi svými", svědčil výborný kontakt s publikem a také skutečnost, že mnoho textů si diváci zpívali s kapelou. A v písničce "Čáp" Márdí nechal zpívat fanoušky refrén úplně samotné. Tohle byl opravdu koncert - žádné mechanické a zautomatizované přehrávání. Se skladbou "1982" přišla vypomoci hostující zpěvačka. Na závěr ještě svérázná pocta městu semtexu a perníku "San Piego" a píseň o unuděných existencích "Letní tlení". A po několika minutách ještě přídavek pro rozjásaný dav - po jedné vlastní ještě velmi svérázná verze "Helter Skelter".

Shrnuto, podtrženo - po absolvování podobného koncertu jsou veškeré řeči o úmrtí rockové hudby či progresivitě JEN ve spojení s jinými žánry pouze prázdné a hloupé kecy. Pokud budou existovat takovéhle kapely, nemám o budoucnost rockové hudby žádný strach.