Novinka Nežfaleš byla v české punkové komunitě očekávanější než cokoliv jiného. Není divu, vždyť jde o kapelu, která zuřivě šlape na paty dinosaurům a nutí je k nějaké aktivitě. Deska je navíc prvním zářezem v aktualizované sestavě, takže o důvod víc ke zvědavosti. Již první singl "Úspěch" ukázal, že to propadák v žádném případě nebude. Jedenáctka songů se veze na hodně ostré punkrockové vlně. A je to vlna z punkového ghetta, přesně takového, které u nás nemáme.

Kdo se s tvorbou kapely někdy potkal, tak asi tuší, jak deska zní. Na tom se nic nezměnilo. Stále je to ten šlapající syrový rokenrol se silnou příchutí punku. Vše je pouze vyzrálejší, obrovský bubeník s temnou minulostí metalového zabijáka se odvázal a hraje tak, aby potvrdil, že v českém punkrocku patří k tomu nejlepšímu. Vítanou posilou se ukázal i kytarista Degi, který má silný cit pro melodii a už tak melodickou hudbu posouvá o kus dál. Prostor pro výtky tady není. Každý člen kapely dělá svou práci na 100%.

Kapela v jedenácti písních těží v prvé řadě z toho, že nestojí na základech české scény, ale používá zahraniční zdroje. I texty jsou na úrovni pro domácí punk nevídané. Ona se v nich totiž může klidně řešit i hospoda a pivo, ale nevyzní to vulgárně, což je velká vzácnost. Ke zmoudření z nich nedojdete, dozvíte se maximálně, kterak vypadá "Rockstar" nebo "Ženská pro kterou bych vraždil", ale politika tu nikoho nezajímá. A je to jen dobře. Ve vzácně vyrovnaném kompletu tak můžeme vyzdvihnout asi jen nekompromisní hitovku "Úspěch", která nabízí elegantně ironickou zpověď kapely.

Nežfaleš naplnili obvyklý muzikantský výrok, že nová deska je nejlepší. V jejich případě to platí doslova a do písmene. A vlastně ještě do další desky. Roky neúnavného koncertování se musely někde projevit, a i když by se to nemělo říkat nahlas, tak těch "Pár lacinejch triků" dokonale vyšlo.