"Co se sem sereš, chceš dostat loket?" obořil se na mě čahoun s vojensky střiženými vlasy, když jsem se kolem něho protáhl a snažil se zaujmout místo s lepším výhledem na pódium. Lucerna Music Bar byl v tu chvíli našlapaný až po strop, ostatně jako pokaždé, když do Prahy zavítají kanadští Front Line Assembly. Cestu dál mi neusnadnilo ani omluvné a upřímně myšlené pardon. Když jsem pak zahlédl na jeho kraťasech logo firmy Thor Steinar, mnohé jsem pochopil. Zároveň mi vytanulo na mysl, že není všechno tak docela v pořádku.

Obecně lze říct, že žánr EBM je dneska již vyloženě archaická záležitost. Kapely sice stále vydávají desky a odehrávají koncerty, nového se však neděje zhola nic. Na druhou stranu jsou takové akce skvělou příležitostí potkat staré známé a zavzpomínat na zlatý časy. Domácí Akimbo, kteří zahajovali, byli názornou ukázkou toho, jak takový pohled do minulosti může vypadat. Jejich syrový elektro-industriál dal vzpomenout na doby, kdy tahle hudba byla v rozkvětu. Zvuky tahané ze sampleru doplněné o destrukci nejrůznějšího kovového šrotu se postaraly o pískot v uších nejednoho z příchozích. Současně bylo potěšující zjištění, že se i u nás stále dělá taková hudba.

Jsou kapely, o kterých lze bez nadsázky mluvit jako o klasice. Mají odehráno stovky koncertů, vydáno nespočetné množství alb. Stejně tak lze s velkou dávkou úspěšnosti předvídat, jak bude vypadat jejich živá vystoupení. Front Line Assembly mezi takové soubory patří. Bill Leeb a spol. v zásadě nepřekvapili. S přivřenýma očima a pro sebe charakteristickými klátivými pohyby se Leeb objevoval a zase mizel v nekonečných přívalech kouře. S mikrofonem v roce hlásal o tom, co lidskou rasu v nejbližší době čeká. Že to nejsou vize zrovna růžové, nemá smysl snad ani zmiňovat. Jeho téměř až pokorné vystupování a děkování mezi jednotlivými skladbami bylo v kontrastu s přístupem několika fanoušků.

Na téma vliv hudby na lidskou psychiku bylo napsáno už nespočet knih a hromady studií. Pakliže by si někdo chtěl ještě víc rozšířit obzory a zdokumentovat danou problematiku do hloubky, měl by zajít na vystoupení některé z kapel z oblasti tvrdé elektroniky. Těžko říct, zda svůj podíl viny na tom měla i momentální tropická vedra, faktem však je, že netolerance a agresivita některých jedinců byla ten večer pozoruhodná. Vzhledem k tomu, že jsem kapelu viděl naživo již potřetí, bylo pro srovnání materiálu víc než dost.

Samotná hudba na koncertě a okolnosti, za jakých je reprodukována, jsou na první pohled dvě odlišné věci. Na druhou stranu se jedná o spojité nádoby, které k sobě neodmyslitelně patří. Můžete absolvovat koncert dotažený do posledního detailu. Jenže jak se k němu váže několik ne zrovna příjemných zážitků, v konečném důsledku to změní pohled na celý večer. Přesně s takovými rozporuplnými pocity jsem ten večer z Lucerny odcházel.