Liam Fray během nahrávání druhé desky The Courteeners "Falcon" prohlašoval, že se skupina nechává částečně inspirovat svými městskými souputníky Elbow. A místy opravdu ano. Ve zbytku ale The Courteeners sklouzávají k průměru, koketují s nudou a bojují s nedostatkem nových nápadů.
6/10
The Courteeners - Falcon
Skladby: The Opener, Take Over The World, Cross My Heart & Hope To Fly, You Overdid It Doll, Lullaby, Good Times Are Calling, The Rest Of The World Has Gone Home, Sycophant, Cameo Brooch, Scratch Your Name Upon My Lips, Last Of The Ladies, Will It Be This Way Forever?
Vydáno: 8.3.2010
Celkový čas: 49:28
Vydavatel: Universal
The Courteeners to nikdy neměli jednoduché. Již v době, kdy byli mezi hot tipy pro anketu BBC Sound Of, se potkávali s nepochopením své údajné výjimečnosti. A pravdou je, že ač jejich debut
"St. Jude" byl slušnou a civilní kytarovou deskou, rozhodně nikoho z nepřátelského tábora nepřesvědčil k tomu, aby zběhl na druhou stranu. Na koncertech skupiny to ale v kotli vřelo a britská studentská rádia kapitulovala pod ofenzívou radio-friendly hitovek, které balancovaly někde mezi asertivitou
The Libertines a plebs inspirující chytlavostí
Oasis, takže nebylo třeba dělat z drobných much a komárů velbloudy či jiné sudokopytníky.
"Falcon" však oproti debutu strádá hned v několika aspektech, především pak v agresivitě, odhodlání a nezaměnitelnosti. I v hitovosti dokáže bodovat snad jen
smithsovský opus "The Opener", který díky produkčně zvládnuté sentimentální podmalbě doplňuje o krok zpátky
ploužák "Last Of The Ladies", ale jinak jsou písničky povětšinou hodné maximálně vycpávek plyšových mazlíčků. Nebýt již dopředu proklamovaných útěků k nareverbovaným baladám (© 2001-2010
Elbow), bylo by záhodno odsoudit The Courteeners rovnou do sekce festivalových výprodejů.
Vyčítal jsem to již u "St. Jude" Stephenu Streetovi a Ed Buller, který aktuálně pomáhal dělat zvuk White Lies, v jeho práci bohužel pokračoval - The Courteeners znějí na aktuální desce opět příliš učesaně, nagelovaně. Postrádají nezkrotnou energii z koncertů, která je přitom možná jejich vůbec největší přidanou hodnotou. Ale tentokrát to není jediný závažný problém alba. Vždyť do srabu s nápady se dostal dokonce i Liam Fray, který vyvolává dojem, že více než skládání se věnoval prohledávání šuplíku. Aspoň že jeho texty stále nepostrádají nadsázku a nadhled srovnatelný s Alexem Turnerem.
"I miss the city I love 'cause i've been having an affair with LA and New York, Dundee, Duncaster, if you dare," zpívá Liam Fray v otvíráku "The Opener". Mně zase chybí na "Falconu" (typické) manchesterské
club riot hitovky jako "Cavorting" nebo "What Took You So Long?". A stýská se mi i po barovém
singalongu "Not Nineteen Forever". Jo. Manchester mu možná ty aférky s ostatními městy nakonec odpustí. Ale já tu jednu velkou - s kýčem, nudou a nedostatkem nápadů - prostě překousnout nemůžu.