Kelis Rogers, známá jednoduše jako Kelis, vede celkem rušný život. Od roku 1999, kdy vstoupila na hudební scénu, má za sebou čtyři velice slušná alba, výběrovku, dvě nominace na Grammy, rozvod s rapperem Nasem, zatčení policií, konflikt s organizací PETA kvůli nošení pravých kožichů a v neposlední řadě také porod syna Knighta. Bylo by zvláštní, kdyby se něco z jejích zkušeností nepromítlo do nové studiovky pojmenované "Flesh Tone".

Zpěvačka má na kontě velké hity jako "Milkshake", "Trick Me" nebo třeba "Millionaire" s hostujícím André 3000, ale pokud čekáte nový nášup podobné směsice r'n'b, popu a hip hopu, jak jsme u ní byli zvyklí, budete možná překvapeni. Už první singl "Acapella" (který věnovala svému synovi) dává jasně najevo, že exotická zpěvačka obrátila plachty a nechala do nich nafoukat pořádnou porci současných electropopových trendů. David Guetta se postaral o výrazný taneční song s hitovým potenciálem, který dostal i výborný vizuální kabát v podobě doprovodného videa. Nutno podotknout, že zatímco v Británii se písni dařilo velice dobře (5. místo), Amerika zůstala zcela nezasažena (neprodrala se tam ani do Top 100).

V současnosti oblíbený Francouz Guetta je označován za hlavního producenta alba, ovšem nenechte se zmást - pod jeho vedením vznikla krom "Acapelly" už jen lehce agresivní skladba "Scream" s výrazným klavírním podkladem, zbylé songy mají producenty jiné. Tým kromě jiných tvoří DJ Ammo (v nedávné době spolupracoval také s Ke$hou a Jordin Sparks), Jean Baptiste (koproducent "Boom Boom Pow", spolupracuje s BEP), Benny Benassi nebo will.i.am, pod jehož skupinou v rámci labelu Interscope album vznikalo.

Calvin Harris se postaral o první skladbu alba, pojmenovanou, jak je u Kelis zvykem, "Intro". Tato temná, výrazně elektronická píseň skvěle nastartuje atmosféru a i přes její název se jedná o plnohodnotný kousek. Následující "22nd Century" a "4th Of July (Fireworks)" jsou klasické taneční tucárny, kterým dominuje výrazný projev zpěvačky a zajímavé texty. Vystřídány jsou, dle mého, nejvýraznější písní celého alba, tranceově kořeněnou vypalovačkou "Home". Lehce neoriginální mi přijde skladba "Brave", která i přes své kvality zní jako každá druhá písnička z pera Itala Benny Benassiho, do celého alba ovšem zapadá dobře. Po energické taneční jízdě, kterou Kelis nachystala, se zvolnění dočkáte až na samém závěru, v písni "Song For The Baby". Ta v sobě dává tušit něco z předešlé zpěvaččiny tvorby a jedná se o pohodový letní song, jako stvořený pro pláž.

Výrazným aspektem celého alba jsou také přechody mezi jednotlivými skladbami, zde nazývané "Segue" (1-6). Většinou se jedná o futuristické electro předehry (někdy až tranceové), ozvláštněné např. zvony, pianem či jinými nástroji. Díky nim celá nahrávka plyne bez případných rušivých skoků mezi songy různých nálad a dodávají albu na rozmanitosti a atmosféře.

Pokud vás zajímá, zda žánrový obrat zpěvačce vyšel, odpověď zní jednoznačně ano. Nejnovější počin Kelis v žádném případě nepůsobí jako křečovitá snaha zapadnout do vod současného popu, výsledkem je propracovaná, pohodová a tanečně laděná deska, nesázející na prvoplánovitou líbivost a hitovost. Již předešlá alba této talentované muzikantky si odnášela vysoké známky a tato deska nebude výjimkou. Vysoké hodnocení si díky svým nesporným kvalitám zaslouží.