Člověka možná občas napadne, proč by si měl pouštět zase jednu z těch sice příjemných, ale tuctových rockových partiček, kterých je po hudební scéně naseto jako máku. Chtělo by se říct: "Odpověď je na světě! Teď přicházejí Lostprophets!" "The Betrayed" má ovšem krátký dech.
6/10
Lostprophets - The Betrayed
Skladby: If It Wasn't For Hate, We'd Be Dead By Now, Dstryr/Dstryr, It's Not The End Of The World But I Can See It From Here, Where We Belong, Next Stop Atro City, For He's A Jolly Good Felon, A Better Nothing, Streets Of Nowhere, Dirty Little Heart, Darkest Blue, The Light That Shines Twice As Bright
Vydáno: 18.1.2010
Celkový čas: 46:13
Vydavatel: Sony Music
Velšská pětka se v hudební branži pohybuje přibližně dvanáct let. Debutovka "The Fake Sound Of Progress" nemůže obsahovat lepší zdůvodnění, proč bristký hudební týdeník Kerrang! oslovil ke spolupráci právě je. Sympatičtí a neokoukaní, navíc s kapsou plnou nápadů. Jak se ale zdá, při běhu na trati čtvrté studiové nahrávky museli
Lostprophets zakopnout o obrubník a pár svých originálních nápadů z kapsy poztrácet. Podle zpěváka Iana Watkinse má "The Betrayed" po předchozí desce nastoupit zpět na cestu drsnějšího projevu. Místo toho stvořil se svými spoluhráči počin, který zoufale křičí po špetce neokoukanosti a originality. V 21. století je samozřejmě náročné stvořit něco, co ještě nikdy někdo nezahrál, ale u téhle pětky se pokusy o invenci hledají skoro marně.
Kapela, jejíž jméno vzniklo podle turné kapely
Duran Duran z roku 1988, měla v plánu vypustit desku mnohem dřív, ale problémy s labelem vedly k neustálým odkladům. Tahle studiovka vkus ortodoxního rockera skutečně neurazí, ale pozornost při jejím poslechu lehce uvadá. Nejlépe našlápnuto mají songy "For He's A Jolly Good Felon" a optimistická "Streets Of Nowhere", do nichž se promítá dobře známá energie. Za nimi pokulhává stadionová "Where We Belong", jejíž melodie má do posluchače vpravit inspiraci a zahrát na jemnou strunu emocí.
Velkou pochvalu si zaslouží booklet s decentními fotografiemi, v němž nechybějí ani texty. To ocení především fanoušek, který si chce na koncertu s kapelou poctivě zazpívat, aniž by si musel vymýšlet fiktivní anglická slovíčka a neurčitě je brumlat. Celý obal je koncipován jako plakát k filmu, tudíž jména písniček na zadní straně nesou tiskařskou podobu titulků snímků od Warner Bros.
"The Betrayed" je placka víceméně zdařilá, svoje předchůdce ale nejspíš nezastíní. Po skončení poslední písně "The Light That Shines Twice As Bright" si posluchač odnese uspokojení z příjemného zážitku. To je škoda, protože
Lostprophets mají na víc než jen na
příjemný zažitek.
-
gfgg (wesr, 10.04.2010 20:02) Reagovat
musím souhlasit, je to fajn ale je to škoda
-
Jednoznačné zklamání (MHOE, 11.04.2010 12:37) Reagovat
Dá se říct, že souhlasím s recenzí. Mé zklamání však bylo větší, oproti předchozím deskám bych tuto označil jako brak, nebál bych se toho slova... Mrzí mě to a vůbec bych to nečekal, že to dopadne tak hrozně, ale deska je průměrná, bez větší invence. Na první druhý poslech je docela dobrá, ale poté člověku dojde, že víc prožitku z ní už nedostane.
-
nadprůměr.)) (Honza, 11.04.2010 16:12) Reagovat
Mě se deska v celku líbí jen by tam nemuseli být songy jako : It's Not The End Of The World ..... a Dstryr/Dstryr......jinak bych vyzdvihl: Where We Belong, For He's A Jolly Good Felon, Streets Of Nowhere, Darkest Blue...dal bych 70 %
-
Zklamání (Karton, 11.04.2010 20:55) Reagovat
Bohužel mě deska nepřekvapila :( Za jejich nejlepší desku považuju Start Something a od té doby jdou u mě kvalitativně hodně dolů :-(
-
Díky (mrqa, 12.04.2010 23:22) Reagovat
Za tuhle recenzi, čekal sem na ní poměrně dlouho. Moje osobní sympatie k LP nemůžu jen tak zahodit. Tahle deska je pro většinu lidí, které znám a poslechli si jí, velké zklamání. Což mě mrzí, protože tohle jsou a zároveň nejsou Lostprophets. Pořád dokáží psát chytlavé melodie a texty (Streets Of Nowhere, For He's A Jolly Good Fellon), pořád si berou inspiraci z toho nejlepšího okolo (Dstryr/Dstryr - Rage Against the Machine, Next Stop Atro City - Refused) a nakonec pořád dokáží napsat skladby, které umí zapůsobit do hloubky (Sunshine, Darkest Blue, The Light That Burns Twice As Bright). Problém tohoto alba je, že je moc nesourodé a některé skladby jsou prostě čistá vata (aspoň tak mi to přijde). Stejne pro mě ale zůstavá tohle album letos hodně vysoko a dal bych mu osmičku.